Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 4901/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4901.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses late and baseless constitutional complaint regarding unpaid court fees and procedural delays.

Numero d'incarto II.ÚS 4901/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against two court decisions without a hearing. The applicant argued that the courts violated his right to a fair process by dismissing his appeal and subsequent claim due to unpaid court fees. The court ruled that the lower courts acted correctly by refusing to proceed without payment and that the complaint was filed too late.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded if the applicant fails to pay court fees required for proceedings, thereby justifying the lower courts' refusal to adjudicate.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint court fees procedural delay fair trial rights unpaid fees dismissal of complaint procedural order

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
prosince 2012 brojil stěžovatel s námitkou, že soud nepostupoval v souladu s příslušnými právními předpisy; tím mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Daniela Dřezy, zastoupeného Mgr. Oskarem Povetzem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, 737 01, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004, a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a OKD, a.s., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, 728 30, IČO: 26863154, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Návrhem došlým dne 28. prosince 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím. K výzvě soudu byly vytýkané vady návrhu odstraněny a návrh byl doplněn podáním zpracovaným právním zástupcem. Stěžovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 z důvodů, že odvolací soud nepostupoval správně, zamítl-li jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 brojil stěžovatel s námitkou, že soud nepostupoval v souladu s příslušnými právními předpisy; tím mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. 2. Jak z vylíčení rozhodných skutečností v ústavní stížnosti, tak z předchozích řízení vedených u Ústavního soudu a z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 se podává, že stěžovatel podal žalobu na vedlejšího účastníka, a domáhal se určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu stanoveného v § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy účinném znění, ale obecné soudy této žalobě nevyhověly. Proti rozhodnutím v této věci podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž bylo vedeno řízení pod

sp. zn. III. ÚS 515/05

; jeho návrh byl usnesením ze dne 18. ledna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že se stěžovatel domáhal ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-39 ze dne 5. prosince 2003. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 25 C 62/2003 bylo přitom zjištěno, že právní zástupce stěžovatele převzal citované rozhodnutí o dovolání dne 24. května 2005 a stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě - dle právně relevantního údaje plynoucího z otisku razítka pošty - dne 6. října 2005, tedy vůči rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-39 ze dne 5. prosince 2003 po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

3. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 plyne, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně - usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-297 ze dne 22. října 2012, o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 25 C 62/2003; ve věci samé jednáno nebylo, Okresní soud v Karviné řízení zastavil, neboť stěžovatel i přes poučení a výzvu k odstranění vad nezaplatil soudní poplatek.

III. 4. Ústavní stížnost je v části, ve které se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004, podána opožděně. K odůvodnění tohoto závěru postačí odkázat na zdůvodnění usnesení Ústavního soudu pod

sp. zn. III. ÚS 515/05

ze dne 18. ledna 2006, jak je rekapitulováno v bodě 2 shora.

5. Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 je zjevně neopodstatněná.

6. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výsledkem rozhodovací činnosti obecných soudů, a to za situace, kdy o žalobě nebylo rozhodnuto z důvodu, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek a tuto skutečnost nerozporuje.

7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel je povinen soudní poplatek uhradit, ledaže by prokázal, že mu to jeho majetkové poměry neumožňují. Jestliže obecné soudy z tohoto důvodu odmítly o jeho žalobě jednat, učinily tak správně a postupovaly způsobem, který je v souladu s právy zaručenými ústavním pořádkem. Napadené rozhodnutí je v tomto směru srozumitelně odůvodněno a výrok se opírá o příslušné ustanovení zákona o soudních poplatcích.

IV. 8. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2013

Jiří Nykodým v. r.

předseda senátu