Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of qualified lawyer representation and repeated procedural defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černoty against a Supreme Administrative Court decision. The applicant argued for an unconstitutional interference with his right to a fair trial and access to information, but failed to meet formal requirements. The Court dismissed the complaint because the applicant was not represented by a lawyer with full power of attorney and had previously filed hundreds of similar defective complaints without addressing the required formalities.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 30 para. 1; § 31 para. 2; § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant is not represented by a lawyer with full power of attorney, and repeated failure to correct formal defects after warnings warrants dismissal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012 č. j. 6 Ans 14/2012-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 2. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí pro "aktuální nezákonný zásah" do jeho práva na spravedlivý přezkum, práva na soudní ochranu a práva na přístup k informacím.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, a konstatuje, že tomu tak není. Stěžovatel především není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z evidence Ústavního soudu je přitom patrno, že od roku 2007 stěžovatel podal již více než tři stovky ústavních stížností, z nichž řada trpěla stejnými vadami. K jejich odstranění pak byl v mnoha případech vyzýván s poučením o důsledcích jejich případného neodstranění v určené lhůtě, jakož i o náležitostech ústavní stížnosti i o dalších předpokladech pro její projednání.
Dle názoru Ústavního soudu, vyjádřeného opakovaně i ve věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj