Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3652/12 ECLI:CZ:US:2013:4.US.3652.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil compensation for death, upholding lower court's finding of victim's contributory negligence.

Numero d'incarto IV.ÚS 3652/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by the heirs of a deceased woman against civil court rulings on compensation. The heirs argued that the courts arbitrarily assigned 80% contributory negligence to the victim for not wearing a helmet, violating their right to a fair trial and privacy. The Court ruled that it cannot re-evaluate factual findings or substitute its own assessment for the appellate court's, as this would violate judicial independence and exceed its constitutional mandate.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may not re-evaluate factual findings or substitute its own assessment for the appellate court's, as this would violate judicial independence and exceed its constitutional mandate to review only for arbitrariness.

Parole chiave

Generato dall'IA
contributory negligence constitutional complaint judicial independence fair trial rights civil compensation arbitrariness review victim's fault

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelé napadli shora označená rozhodnutí obecných soudů, neboť v nich spatřovali porušení svého práva na spravedlivý proces zakotveného v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zároveň porušení práva na nedotknutelnost soukromí zakotveného v čl.
čl. 7 Listiny základních práv a svobod
§ 444 odst. 3 občanského zákoníku
Stěžovatelé se jakožto pozůstalí v řízení před obecnými soudy domáhali jednorázového odškodného dle ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku za úmrtí Jiřiny Čurdové (dále jen "poškozená") nastalého v důsledku dopravní nehody.
§ 415 občanského zákoníku

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 23/93
K oprávnění Ústavního soudu zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů
III. ÚS 138/2000
Povinnost soudů zkoumat splnění podmínek řízení.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
III. ÚS 351/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 24. listopadu 2004 ve věci ústavní stížnosti B. T., a . s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 25. 7. 2003 sp. zn. Ncd 188/2003 o přikázání věci, podané spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti uvedeného usnesení.
III. ÚS 501/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 3. března 2005 ve věci ústavní stížnosti N. K. proti usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 2004 sp. zn. 7 Tdo 507/2004, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 13. 8. 2003 sp. zn. 3 To 65/2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 4. 2003 sp. zn. 45 T 13/2001 ve věci odsouzení pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.
III. ÚS 606/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 15. září 2005 ve věci ústavní stížnosti nezletilého L. D., podané jeho zákonnou zástupkyní D. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2004 č. j. 29 Co 494/2003-197 ohledně výživného.
III. ÚS 151/06
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 12. července 2006 ve věci ústavní stížnosti Ing. L. S., CSc., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005 č. j. 1 Ko 620/2005-3665 o zproštění stěžovatele funkce správce konkursní podstaty.
IV. ÚS 369/06
Ustanovování opatrovníka pro doručování rozhodnutí soudu; odnětí reálné a efektivní možnosti jednat před soudem Ústavního soudu - IV.
III. ÚS 677/07
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 1. listopadu 2007 ve věci ústavní stížnosti CREDITEX, a. s., proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2007 č. j. 8 Ca 358/2006-35 o náhradě nákladů řízení.
I. ÚS 157/96
K přezkumu rozhodnutí obecných soudů ÚS.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti 1) Ing. Pavla Čurdy, 2) Václava Čurdy, 3) Václava Čurdy a 4) Věry Maxové, všech zastoupených Mgr. Petrem Wölflem, advokátem, AK se sídlem Radniční 133/1, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 č. j. 25 Cdo 2974/2011-180 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2011 č. j. 7 Co 3024/2010-148 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé napadli shora označená rozhodnutí obecných soudů, neboť v nich spatřovali porušení svého práva na spravedlivý proces zakotveného v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zároveň porušení práva na nedotknutelnost soukromí zakotveného v čl. 7 Listiny.

Stěžovatelé se jakožto pozůstalí v řízení před obecnými soudy domáhali jednorázového odškodného dle ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku za úmrtí Jiřiny Čurdové (dále jen "poškozená") nastalého v důsledku dopravní nehody. Nalézací soud stěžovatelům přiznal plnou výši odškodného, odvolací soud však dovodil spoluodpovědnost poškozené za vzniklou škodu v důsledku nedodržení obecné prevenční povinnosti zakotvené v ustanovení § 415 občanského zákoníku, jež spatřoval v nepoužití ochranné přilby, a na základě znaleckého posudku určil míru spoluzavinění poškozené 80 %. Nejvyšší soud se s právním názorem odvolacího soudu ztotožnil.

Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou dle názoru stěžovatelů projevem libovůle, neboť obecné soudy při určení míry spoluzavinění poškozené výrazně vybočily z ustálené rozhodovací praxe, vycházely toliko ze znaleckého posudku a své závěry nedostatečně odůvodnily. Obecné soudy v rozhodnutích nepřiměřeně akcentovaly nedodržení obecné prevenční povinnosti poškozenou a pominuly závažnost porušení povinnosti řidiče automobilu. V důsledku nesprávného postupu obecných soudů bylo dle názoru stěžovatelů porušeno jejich ústavně zaručené právo na nedotknutelnost soukromí, když nebyla reparována citová újma vzniklá ztrátou milované osoby.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložili k podání ústavní stížnosti oprávnění a advokátem zastoupení stěžovatelé; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ačkoliv si je Ústavní soud plně vědom tragičnosti situace, v níž se stěžovatelé v důsledku zbytečné ztráty matky, manželky a sestry ocitli, a zcela chápe pohnutky, z nichž proti předmětným rozhodnutím obecných soudů brojí, nezbývá mu než konstatovat, že posouzení míry spoluzavinění je volnou úvahou obecného soudu, při níž obecný soud zásadně není nikterak omezen. Ústavní soud přisvědčuje námitce stěžovatelů a konstatuje, že procentuální vyjádření spoluzavinění poškozené na vzniklé škodě nelze přímo dovodit z předmětného znaleckého posudku, neboť tento vyčísluje toliko pozitivní účinek ochranné přilby na úmrtnost cyklistů v důsledku dopravních nehod, zatímco k určení konkrétního podílu poškozené na zavinění se nevyjadřuje. To však samo o sobě nevylučuje podpůrné použití znaleckého posudku soudem jako vodítka pro nalezení konkrétní míry spoluzavinění v daném případě.

Pokud tedy odvolací soud při svých úvahách o určení míry spoluzavinění poškozené na vzniklé škodě vyšel z předmětného znaleckého posudku a na základě těchto úvah dospěl ke konkrétnímu závěru, nemůže Ústavní soud závěr odvolacího soudu přehodnocovat a nahrazovat jej posouzením vlastním, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval. Tím by totiž Ústavní soud atrahoval na sebe roli obecného soudu a zasahoval by do nezávislosti soudů obecných; to mu však nepřísluší, neboť ex constitutione není další instancí obecného soudnictví, nýbrž je výlučně soudním orgánem ochrany ústavnosti [srov. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn. III. ÚS 23/93

(N 5/1 SbNU 41)]. Ústavní soud je "pouze" oprávněn ověřit, zda závěr obecných soudů není výrazem libovůle či svévole, a zda v něm nelze shledat prvek zjevného excesu.

V projednávané věci má Ústavní soud za to, že odvolací soud postupoval v mezích zákona a že důvody, pro které rozsudek nalézacího soudu změnil, dostatečně a přiměřeným způsobem odůvodnil. Jeho právní závěry nelze označit jako extrémně nesouladné s vykonanými skutkovými zjištěními a z ústavně právního hlediska obstojí (srov. např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 138/2000

,

III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 351/04

,

III. ÚS 501/04

,

III. ÚS 606/04

,

III. ÚS 151/06

,

IV. ÚS 369/06

,

III. ÚS 677/07

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Námitkami vznesenými stěžovateli v dovolání se Nejvyšší soud zabýval, reagoval na ně a svůj právní názor přiměřeným a přezkoumatelným způsobem vyložil. I jeho postup proto Ústavní soud shledal ústavně konformním.

Ústavní soud nemůže přitakat námitce stěžovatelů, podle níž rozhodnutí obecných soudů představují excesivní vybočení z rozhodovací praxe, a citaci judikatury Nejvyššího soudu hodnotí jako nepřípadnou. V případě stěžovateli uvedených rozhodnutí bylo postaveno najisto, že s výjimkou nepoužití ochranné přilby poškozeným byla škoda způsobena výlučně protiprávním jednáním řidiče osobního automobilu. V projednávané věci naproti tomu nebylo porušení povinnosti řidiče spolehlivě prokázáno, a to ani v předcházejícím řízení trestním. Právní závěry obsažené v citovaných rozhodnutích proto není možné na případ stěžovatelů vztáhnout.

Nedůvodnou shledává Ústavní soud i námitku stěžovatelů stran odepření reparace citové újmy vzniklé v důsledku smrti blízké osoby. Obecné soudy reparační nárok stěžovatelům přiznaly, nikoliv však v celém rozsahu, v němž byl stěžovateli žádán. Ústavní soud pro úplnost dodává, že obsahem práva na spravedlivý proces není právo na přijetí takového rozhodnutí, s nímž by byli stěžovatelé spokojeni [srov. nález

sp. zn. I. ÚS 157/96

ze dne 12. 3. 1997 (N 26/7 SbNU 165)]. Nesouhlas s právním názorem - výší odškodného - vtěleným do napadených rozhodnutí obecných soudů není sám o sobě způsobilý přivodit kasaci předmětných rozhodnutí.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. února 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu