Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota without a hearing or legal representation. The applicant repeatedly failed to comply with the statutory requirement for mandatory lawyer representation, despite prior warnings in numerous previous proceedings. The Court rejected the procedural defect as fatal, noting that repeated warnings established the applicant's knowledge of the rule, thereby rendering the complaint inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the complainant fails to be represented by a lawyer, provided the complainant has been repeatedly warned of this mandatory requirement in prior proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 18. 2. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 149/2012-11 ze dne 5. prosince 2012, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 7 A 13/2012-63 ze dne 26. září 2012, jímž nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. V řízení před Městským soudem v Praze se stěžovatel žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České advokátní komory, se sídlem Praha 1, Národní 16, ze dne 3. března 2010 č. j. 545/10, kterým rozhodla o určení advokáta žalobci.
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích.
Městský soud v Praze uvedl, že má za to, že spor vyvolaný stěžovatelem v posuzované věci není takové povahy, aby měl vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry, neboť stěžovateli již právní služba poskytnuta byla (o předmětné kasační stížnosti i ústavní stížnosti stěžovatele již bylo rozhodnuto). Konstatoval, že stěžovatel zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků, přičemž vycházel z toho, jakým způsobem stěžovatel své soudní spory vyvolává a co je jejich podstatou.
Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, že usnesení Městského soudu v Praze se dostatečným způsobem vypořádává s konkrétními okolnostmi daného případu, přičemž je konfrontuje s jinými případy soudních sporů vedených stěžovatelem, kde již byla svévolnost a účelovost jejich vedení dříve konstatována.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2009 jde o téměř 300 podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
IV. ÚS 424/09
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 783/12
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2013
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj