Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 58/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.58.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.

Numero d'incarto I.ÚS 58/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant submitted the complaint himself using a computer, explicitly stating he lacked funds for legal representation, and failed to correct the mandatory requirement for lawyer representation despite prior warnings. The court dismissed the complaint because the filing did not meet statutory formalities and the applicant had repeatedly been given opportunities to rectify the defect.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to meet formal requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer, after being given a reasonable opportunity to correct the defect.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation formal requirements compliance Constitutional Court procedure failure to correct defect

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, jíž se stěžovatel domáhal "kasace usnesení Nejvyššího správního soudu pod značkou Aprk 32/2012", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu 3. 12. 2012, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá zrušení citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stížnost evidentně sepsal sám (pomocí počítače). Rovněž pomocí počítače do svého podání za předepsaný text: "zastoupen ČAK určeným advokátem:" dopsal: "pro nedostatek prostředků na správní řízení nebude určen".

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelovo podání nebylo do dnešního dne relevantně doplněno. Uvedené podání tedy nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel není mimo jiné zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatel podal Ústavnímu soudu řadu návrhů; velmi často nebyl advokátem zastoupen. Stěžovatel byl přitom v již projednaných věcech mnohokrát vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 291/09

ze dne 22. června 2009).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jeho vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

ze dne 22. října 2008).

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2013

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj