Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 514/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.514.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint regarding reduced litigation costs award as not an extreme excess.

Numero d'incarto I.ÚS 514/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jiří Juřenčák against a regional court's decision to halve his litigation cost award. The appellant argued that the reduction violated his right to a fair process and was an unconstitutional interpretation of the law, while the lower court justified the cut based on his improper claim presentation. The court ruled that the reduction did not constitute an extreme excess beyond judicial discretion and thus did not require constitutional intervention.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not review the interpretation of simple law unless it represents an extreme excess violating the right to a fair process.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs fair process judicial discretion extreme excess civil procedure Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 142 odst. 1 o. s. ř.
stupně potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že v řízení úspěšnému stěžovateli bylo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, avšak místo soudem I.
§ 150 o. s. ř.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.
IV. ÚS 426/03
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
III. ÚS 259/02
JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů S., spol. s r. o., se a R. S., obou zastoupených JUDr. P. O., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2002, sp. zn. 18 Co 516/2001, takto:

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Jiřího Juřenčáka, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc, sp. zn. 12 Co 465/2012 ze dne 20. listopadu 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, vydané v řízení o jeho žalobě, směřující proti státu - Státnímu pozemkovému úřadu, o určení vlastnictví, a to ve výroku o nákladech řízení pod bodem II., a domáhá se jeho zrušení. Napadeným rozsudkem byl ve výroku o věci samé rozsudek soudu I. stupně potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že v řízení úspěšnému stěžovateli bylo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, avšak místo soudem I. stupně přiznané částky 97 804,- Kč jen v částce 48 902,- Kč, kteroužto změnu odvolací soud zdůvodnil v podstatě tím, že minimálně 50 % nákladů řízení vzniklo z důvodů spočívajících na straně stěžovatele v souvislosti s "nesprávným uplatňováním požadovaného nároku v návaznosti na nepřiléhavé žalobní žádání" a tento argument byl dle odůvodnění rozhodnutí mimo jiné i důvodem použití ustanovení § 150 o. s. ř. V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatel po popisu vývoje dané věci, dovolávaje se i judikatury Ústavního soudu, zpochybňuje úvahy odvolacího soudu, jeho názor, že institut náhrady nákladů řízení představuje zvláštní případ náhrady škody považuje za ústavně nekonformní, jeho výklad ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za extrémní, nezohledňující také postavení žalovaného veřejnoprávního subjektu, a zdůrazňuje také, že moderace náhrady nákladů řízení je institutem použitelným výjimečně.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další), jakož i judikaturu týkající se nákladů řízení (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 426/03

,

III. ÚS 259/02

a další), v níž vyjádřil, že otázka nákladů (tj. problematika ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružná a k meritu věci akcesorická) může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušného procesního ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Aniž by Ústavní soud považoval za potřebné vyjadřovat se a hodnotit část odůvodnění odvolacího soudu obsahující úvahy o tom, že institut nákladů řízení představuje zvláštní případ náhrady škody, považuje jeho zdůvodnění změny výroku o nákladech řízení ustanovením § 150 o. s. ř. za akceptovatelné, nikoliv extrémně vybočující z příslušných pravidel, nevyžadující tak zásahu Ústavního soudu. Proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu