Constitutional Court dismisses appeal as premature due to pending appeal review of the lower court's decision.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by Ivo Peroutka and Jana Hlaváková against the Regional Court's ruling on litigation costs. The applicants argued that their right to a fair trial was violated, but the Court found the decision was not final because the opposing party had lodged a cassation appeal. The Court ruled that adjudicating the complaint now would be premature and potentially render the Constitutional Court's decision moot if the cassation succeeded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint as inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, specifically when the contested decision is not final due to a pending cassation appeal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti 1/ Ivo Peroutky a 2/ Jany Hlaváčové, obou zastoupených JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem na adrese Jihlava, Dvořákova 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. října 2012 č. j. 54 Co 376/2012-438, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. prosince 2012, domáhali podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, konkrétně výroků pod body III., IV. a V., kterými Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl o povinnosti zaplacení náhrady nákladů řízení s tvrzením, že napadenými výroky bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 10 C 160/2001 se podává, že pod číslem listu 447 až 430 je založeno dovolání, které podala žalovaná AGRO - Měřín a. s. dne 31. prosince 2012 do výroků č. I., III., VI., VII. a VIII. napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. října 2012 č. j. 54 Co 376/2012-438.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Stěžovatelům lze přisvědčit v tom ohledu, že Nejvyšší soud nemůže přezkoumávat napadené výroky o nákladech řízení sám o sobě, nicméně nelze pominout, že za stávající procesní situace není možno rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, o nákladech řízení považovat za konečné, neboť úspěch žalované v dovolacím řízení by měl za následek rovněž zrušení akcesorických nákladových výroků (§ 243d odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu).
Pokud by nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatelů, bránil by jednak realizaci kompetence Nejvyššího soudu a současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšného dovolání zcela bezpředmětným. Ústavní stížností napadené výroky o nákladech řízení jsou totiž těsně spjaty s rozhodnutím o meritu věci. Z výše uvedeného je patrno, že za situace, kdy Nejvyšší soud o podaném dovolání doposud nerozhodl, by bylo rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně. Meritorně rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatelů tedy Ústavní soud za dané procesní situace nemohl a vyčkával-li by, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti. Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť mohou poté, co bude Nejvyšším soudem o dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, přičemž jim s ohledem na znění § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zůstane zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu odvolacího, a to i pokud jde o výroky o nákladech řízení před tímto soudem.
Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. února 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka