Constitutional Court dismisses constitutional complaint and related requests as clearly unfounded regarding court costs.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and associated requests without a hearing. The complainant, a law firm, challenged a district court's decision on litigation costs and sought to revoke specific provisions of the Attorney's Tariff and the Civil Procedure Code. The court rejected the arguments as clearly unfounded, citing numerous prior decisions where similar complaints were rejected for lacking merit.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint and related requests as clearly unfounded when the complainant's arguments have been repeatedly and consistently rejected in similar proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2012 č. j. 160 EC 843/2010-36, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1., 2., 3. a 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. ledna 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení výroku pod bodem II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2012 č. j. 160 EC 843/2010-36, kterým soud rozhodl o nákladech řízení, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2012 č. j. 160 EC 843/2010-36 byla žalovanému Zdeňku Ševčíkovi uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 1 008,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 229,- Kč (výrok pod bodem II). Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil odkazem na nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. I. ÚS 3923/11
.
II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod
sp. zn. I. ÚS 988/12
Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. října 2012
sp. zn. II. ÚS 3664/12
a ze dne 4. října 2012
sp. zn. III. ÚS 3487/12
, dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. října 2012
sp. zn. IV. ÚS 3477/12
). Bylo by přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 2 písm. a), event. ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu