Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3711/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3711.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil court costs allocation. The court rejects the claim that lower courts violated fair trial rights. The decision upholds the discretionary application of civil procedure law on costs. The ruling emphasizes the accessory nature of cost decisions in civil litigation. The court finds no extreme procedural violation justifying constitutional review. The complaint is rejected as clearly unfounded under constitutional law standards.

Numero d'incarto III.ÚS 3711/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against a higher court's decision on litigation costs. The applicant argued that the lower court failed to adequately assess economic and social circumstances, violating her right to a fair trial under Article 37 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected this claim, noting that decisions on costs are accessory to the main judgment and that the higher court correctly explained why the lower court's application of the relevant civil procedure statute was justified.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 150 of the Civil Procedure Act; § 43(2)(a) of the Constitutional Court Act: The Constitutional Court dismisses constitutional complaints regarding litigation costs as clearly unfounded unless an extreme violation of fair trial rights or other fundamental rights is proven.

Parole chiave

Generato dall'IA
litigation costs allocation accessory judgment fair trial rights constitutional complaint dismissal civil procedure law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 150 of the Civil Procedure Act
§ 43(2)(a) of the Constitutional Court Act
Article 1(1) of the Constitution of the Czech Republic
Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 150 občanského soudního řádu (dále jen "o.
Article 82(1) of the Constitution of the Czech Republic
Article 37(3) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 259/05
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Dagmar Lastovecké - ze dne 21. března 2006 ve věci ústavní stížnosti E. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. února 2005 č. j. 11 Co 493/2004-415, kterým bylo k odvolání vedlejší účastnice Mgr. G. S., správkyně konkursní podstaty P., s. p. v likvidaci, změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
I. ÚS 351/05
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojena Güttlera - ze dne 3. května 2006 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2005 č. j. 9 Cmo 277/2004-96, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci v daném právním sporu náhradu nákladů soudního řízení.
II. ÚS 549/06
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 29. listopadu 2006 ve věci ústavní stížnosti Kovoobrábění KBK, s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2006 sp. zn. 29 Co 308/2006 a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. května 2006 sp. zn. 6 C 233/2004, jimiž bylo zastaveno řízení a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení.
I. ÚS 1056/07
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P.
III. ÚS 1817/07
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 30. dubna 2008 ve věci ústavní stížnosti BDF, spol. s r. o., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007 č. j. 68 Co 152/2007-231 a proti výroku pod bodem II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. ledna 2007 č. j. 11 C 54/98-218, kterými bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit náhradu nákladů řízení, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a B. M. jako vedlejší účastnice řízení.
I. ÚS 1030/08
K aplikaci moderačního práva soudu při rozhodování o nákladech řízení dle § 150 o.s.ř.
II. ÚS 622/10
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 19. října 2010 ve věci ústavní stížnosti INECON, s. r. o., IČ: 48151246, se sídlem Okružní 1144, 500 03 Hradec Králové, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009 č. j. 11 Cmo 209/2009-99 vydaného ve sporu o zaplacení částky 1 395 309 Kč s příslušenstvím, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a F. S. jako vedlejšího účastníka řízení.
III. ÚS 2204/10
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 24. listopadu 2011 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. G. proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. května 2010 č. j. 53 Nc l/2009-76, jímž byly zamítnuty stěžovatelovy námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Jana Grosama ze dne 28. července 2009 č. j. 025 Ex 10921/08-8, byl zamítnut stěžovatelův návrh na částečné zastavení exekuce a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, za účasti Okresního soudu v Novém Jičíně jako účastníka řízení a obchodní společnosti MKN, s. r. o., se sídlem Litochlebská 207, Praha 10, jako vedlejší účastnice řízení.
II. ÚS 3898/11
Ústavní stížností, jež splňuje náležitosti ustanovení § 34 a 72 a násl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Stef, s. r. o., se sídlem Praha 10 - Vršovice, Moskevská 45/95, zastoupené JUDr. Milošem Kopeckým, advokátem se sídlem Praha 10 - Vinohrady, Korunní 1302/88, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2012 č. j. 1 Co 263/2011-140 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Tvrdila, že uvedený soud jako soud odvolací zasáhl do jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2011 č. j. 37 C 43/2009-126 zamítl žalobu, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč (výrok I), a rozhodl, že stěžovatelce se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že Českému státu se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 150 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a s tím, že přihlédl k majetkovým, sociálním a osobním poměrům žalobkyně a konkrétním okolnostem sporu. Přestože soud neshledal zásah do osobnostních práv, dovodil, že bydlení žalobkyně je existencí provozovny stěžovatelky velmi komplikováno a žalobkyně pouze zvolila neodpovídající prostředek obrany.

Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci řízení. Odvolání žalobkyně, které směřovalo do rozhodnutí ve věci samé, vzala žalobkyně zpět. Stěžovatelka napadla odvoláním výrok II o náhradě nákladů řízení a požadovala jeho změnu tak, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Stejně jako v ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasila s aplikací § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že odvolací řízení o odvolání žalobkyně zastavil a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke stěžovatelce potvrdil.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s aplikací § 150 o. s. ř. obecnými soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka především tvrdí, že obecné soudy obou stupňů nedostatečně zjišťovaly majetkové, sociální, osobní a ostatní poměry účastníků řízení a okolnosti, které vedly k uplatnění nároku. Z těchto důvodů požaduje na Ústavním soudu, aby usnesení odvolacího soudu ve výroku II o náhradě nákladů řízení zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (ke svévoli) nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo [kupř. nálezy

sp. zn. II. ÚS 259/05

,

I. ÚS 351/05

,

II. ÚS 549/06

,

I. ÚS 1056/07

,

III. ÚS 1817/07

,

I. ÚS 1030/08

,

II. ÚS 622/10

,

III. ÚS 2204/10

,

II. ÚS 3898/11

a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Výrok o náhradě nákladů řízení, proti němuž svou kritikou stěžovatelka brojí, je ve vztahu k rozhodnutí o věci samé z povahy věci výrokem akcesorickým. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud řádně a srozumitelně objasnil důvody, pro které shledal námitky stěžovatelky proti aplikaci § 150 o. s. ř. soudem prvního stupně za nedůvodné. Zdůraznil také, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení se nemůže nijak významněji dotknout majetkových poměrů stěžovatelky, a proto dovodil správnost postupu soudu prvního stupně za použití § 150 o. s. ř.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí lze takto považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky) a na jeho obsah odkázat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013

Michaela Židlická v. r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu