Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding court costs allocation to public institution.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Menšík against lower court rulings on litigation costs. The applicant argued that the mandatory joint payment of costs to the public utility VÚT Brno violated his right to a fair process under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found no extreme deviation from procedural rules or insufficient reasoning, noting that the appeal court adequately addressed the arguments and that the applicant's comparison to a different case involving the Ministry of Finance was inapplicable.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints regarding litigation costs unless there is a clear deviation from procedural rules or insufficient court reasoning, as the Court of Appeal's decision is the final review instance in ordinary proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Pavla Menšíka, zastoupeného Mgr. Alexandrem Petrem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. 629/4, proti rozhodnutím Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 103/2008 ze dne 10. října 2011 a Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Co 286/2012 ze dne 31. října 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v jejich výrocích o nákladech řízení, jimiž byla v daném řízení neúspěšným žalobcům, a mezi nimi také stěžovateli, stanovena povinnost zaplatit žalovanému VÚT v Brně společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 139 641,60 Kč ve stanovené lhůtě. V důvodech ústavní stížnosti pak obdobně jako v předcházejícím odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně po popisu průběhu dané věci zpochybňuje rozhodování obecných soudů o nákladech řízení s tím, že s poukazem na okolnosti případu dává najevo přesvědčení o tom, že mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř., a to i z toho důvodu, že žalovaný je veřejnou institucí, vybavenou vlastním právním oddělením a náklady vynaložené na právní zastoupení tak nejsou náklady vynaloženými účelně.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve své judikatuře týkající se nákladů řízení (např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 426/03
,
III. ÚS 259/02
a další) dává Ústavní soud najevo, že otázka nákladů (tj. problematika ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružná a k meritu věci akcesorická) může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušného procesního ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. K námitkám stěžovatele se v podstatě a to způsobem přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, dostatečně vyjádřil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, na jehož zdůvodnění lze tak odkázat a zároveň připomenout roli Ústavního soudu, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není další přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví. K odkazu na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2929/07
lze dodat, že ten se sice zabýval rozhodováním o nákladech řízení, resp. jejich účelností, tuto otázku však řešil v poměru k jinému účastníku řízení, jímž byla Česká republika - Ministerstvo financí, kterýžto subjekt s vysokou školou v posuzovaném směru srovnávat nelze. Ústavní soud tak uzavírá, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces neshledal, a proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu