Constitutional Court dismisses complaint claiming civil court violated fair trial rights by interpreting loan contract validity strictly.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Modrá pyramida stavební spořitelna against lower court rulings. The complainant argued that courts incorrectly limited loan contract validity to the savings account holder, violating her right to a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court rejected this, stating its role is to protect constitutional rights, not ordinary legality, and found the lower courts' interpretation rationally consistent with relevant laws.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints where the alleged violation of fundamental rights is not substantiated or where the lower court's decision is rationally justified and constitutionally compliant.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, 120 21 Praha 2, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, AK se sídlem Na Pankráci 58, 140 00 Praha 4, proti výroku II. a IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2011 č. j. 118 C 58/2010-65 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2011 č. j. 15 Co 355/2011-104 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti přednesených domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 a násl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Konkrétně stěžovatelka obecným soudům vytkla, že zcela v rozporu s výkladovými pravidly zakotvenými v občanském i obchodním zákoníku dospěly k závěru, podle něhož lze smlouvu o úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřít pouze s účastníkem stavebního spoření. Takový závěr je dle stěžovatelky popřením autonomie vůle účastníků smluvního vztahu a je zjevně v nesouladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb. Přístup obecných soudů, které posoudily stěžovatelkou uzavřenou smlouvu jako neplatnou, se podle stěžovatelky též příčí judikatuře Ústavního soudu, podle níž - je-li možné smlouvu plausibilně posoudit jako platnou i neplatnou - má mít přednost výklad respektující projev vůle jejích účastníků.
Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud tedy není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. V projednávané věci však takto naznačené důvody pro zásah Ústavního soudu nalezeny nebyly.
Proti závěru obecných soudů, podle něhož lze smlouvu o úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřít pouze s účastníkem stavebního spoření, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek, neboť jde o závěr řádně a ústavně konformně odůvodněný (srov. str. 4 a 5 napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě) a současně se nepříčící racionálnímu výkladu relevantních zákonných ustanovení ani principům spravedlnosti. Ústavní stížnost evidentně tak je pouhou polemikou s ústavně aprobovatelnými závěry obecných soudů, na něž může Ústavní soud pro stručnost odkázat.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu