Constitutional Court dismisses constitutional complaint against extradition decision citing fair trial guarantees and domestic law compliance.

Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele A. T., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Brno, zastoupeného Mgr. Přemyslem Hoke, advokátem se sídlem Praha, Doudlebská 1046/8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. prosince 2012 č. j. 2 To 132/2012-708 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2012 č. j. 1 Nt 201/2012-663, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 3. prosince 2012 č. j. 2 To 132/2012-708 Vrchní soud v Olomouci podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost navrhovatele směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2012 č. j. 1 Nt 201/2012-663, jímž bylo rozhodnuto o tom, že jeho vydání k trestnímu stíhání do Ruské federace (pro ve výroku přesně popsané skutky) je přípustné.

Tato rozhodnutí obecných soudů navrhovatel napadl formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 3, čl. 6, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání.

Na podporu tohoto svého závěru navrhovatel v podrobně rozvedeném návrhu popsal své námitky, dle nichž obecné soudy dostatečně neuvážily, zda mu v Ruské federaci nehrozí závažné porušení práva na spravedlivý proces, což podepřel poukazem na konkrétní okolnosti, předložené k posouzení již v předchozím řízení obecným soudům. Stejně tak opětovně zopakoval podstatu svých námitek spjatých se stavem vězeňství v Ruské federaci, s humanitárními důvody a svým zdravím, jakož i s tím, že souběžně probíhá v jeho záležitosti azylové řízení. V důsledku toho navrhl, aby Ústavní soud nejprve odložil vykonatelnost v záhlaví označených rozhodnutí, a aby je následně nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Vydání osoby, jež se zdržuje na území České republiky, orgánům cizího státu, je právním institutem, kterým Česká republika projevuje svou vůli dodržovat mezinárodní závazky (čl. 1 odst. 2 Ústavy). V justiční fázi vydávacího řízení, upravené trestním řádem (§ 397 odst. 1 trestního řádu), obecné soudy zjišťují, zda zde neexistuje právní překážka vylučující vydání, a pokud nikoli, jsou povinny rozhodnout, že vydání je přípustné. Celý tento proces se musí realizovat v rámci vymezeném kautelami práva na spravedlivý proces, což znamená, že obecné soudy musí vzít v úvahu okolnosti, jež jsou pro rozhodnutí o vydání z hlediska normativního rámce relevantní, a to při současné adekvátní reakci na argumentační tvrzení osoby, o jejímž vydání se rozhoduje.

Ústavní soud v této souvislosti opětovně poukázal na to, že i přes imperativ maximální rychlosti a ochoty při plnění mezinárodních závazků a přes relativně úzce vymezený předmět vydávacího řízení musí soudy respektovat záruky spravedlivého procesu obsažené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ohledně případné kolize závazků z mezinárodních smluv s ústavněprávními kautelami ochrany základních práv a svobod Ústavní soud konstatoval, že ochrana základních práv musí vždy převážit. Uzavřel, že vydání není přípustné, pokud by jeho provedení kolidovalo s ústavními předpisy a se závazky z mezinárodních smluv o ochraně lidských práv a základních svobod. (kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 534/06

,

II. ÚS 670/12

,

IV. ÚS 1755/12

).

Vycházeje z těchto premis, Ústavní soud konstatuje, že již Krajský soud v Brně se v napadeném rozhodnutí jak se všemi relevantními okolnostmi, tak i s námitkami stěžovatele náležitě v nezbytném rozsahu vypořádal, a proto postačí na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí (s nímž se ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci) odkázat. Z pohledu ústavněprávního nelze rozhodnutím obecných soudů ničeho podstatného vytknout a kontradikci vůči rozhodovacím důvodům obsaženým v judikatuře Ústavního soudu týkající se problematiky rozhodování o přípustnosti vydání k trestnímu stíhání (nálezy

sp. zn. I. ÚS 752/02

,

I. ÚS 733/05

, III ÚS 534/06,

I. ÚS 2462/10

,

II. ÚS 670/12

,

IV. ÚS 353/12

,

IV. ÚS 1755/12

) nezakládají; ani argumentační tvrzení navrhovatele odvíjející se od obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 10/2010-99 nejsou ve vazbě na odůvodnění těchto nálezů akceptovatelná.

Pokud potom navrhovatel vytýkal Vrchnímu soudu v Olomouci, že citoval vyjádření vicekonzula zastupitelského úřadu ČR v Moskvě Ing. Jana Mráčka, rozhodující je to, že označený soud na vyjádření odkázal, jak sám i v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, nad rámec rozhodnutí soudu prvního stupně, pročež v situaci, kdy usnesení Krajského soudu v Brně dle Ústavního soudu z pohledu ústavněprávního obstojí, nemá tato námitka (připínající se nota bene k subjektivně vnímanému stavu justice a vězeňství v Ruské federaci ze strany Ing. Jana Mráčka) pro výsledné rozhodování Ústavního soudu relevantní význam.

Nutno se vší vážností zdůraznit, že Ústavní soud tímto posouzením námitek stěžovatele samozřejmě na druhé straně jakkoli nebagatelizuje jeho poukazy na v minulosti prokázané konkrétní deficity v justičním systému a v oblasti vězeňství v Ruské federaci, zakládající porušování mezinárodními úmluvami zaručovaných lidských práv.

Po zralé a pečlivé úvaze ovšem, s ohledem na uvedené, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení se takto stal bezpředmětným, proto o něm nebylo samostatně rozhodováno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu