Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust ordinary remedies like appeal for confusion.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Nevřaly, zastoupeného Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem ve Fryštáku, Holešovská 166, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2012 č. j. 60 Co 537/2012-27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně odmítl odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 10. 2012 č. j. 7 Nc 102/2012-9, o nařízení předběžného opatření dle § 76b odst. 1, 2, 3 o. s. ř., s odůvodněním, jde o tzv. bezpředmětné odvolání, neboť ze strany žalobkyně nebyl podán návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření a procesní spis s odvoláním stěžovatele byl odvolacímu soudu předložen v době, kdy již účinky předběžného opatření pominuly.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť oprávněně očekával, že o jeho odvolání bude meritorně rozhodnuto bez ohledu na to, kdy se tak stane. Podle stěžovatele přitom nelze ani za situace, kdy pominuly účinky předběžného opatření rezignovat na ochranu jeho práv a upřít mu právo na řádné projednání včas podaného odvolání; odvolací soud navíc postupoval podle § 218 o. s. ř., které však "za daného stavu věci odmítnutí odvolání vůbec nepřipouští". Tvrdí též, že se rozhodnutí odvolacího soudu v konečném důsledku promítlo i do jeho majetkových práv, neboť mu byla usnesením okresního soudu uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení celkem 2 000 Kč, což pro něho není nezanedbatelný výdaj.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost se tedy vyznačuje tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Řečené je významné i v posuzované věci.

Mimořádný opravný prostředek sloužící především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná, představuje žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.).

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2012) může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Je zjevné, že stěžovatel ústavní stížností směřuje právě proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (o odmítnutí odvolání), aniž se však k tomuto mimořádnému opravnému prostředku uchýlil, t.j. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. zahájil.

Jinak řečeno, již samotná kritika postupu odvolacího soudu, že odmítl jeho včas podané odvolání jako bezpředmětné podle § 218 o. s. ř., byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu, zde napadeného ústavní stížností (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08, in Sb. n. u., sv. 51, str. 839, uveřejněno též pod č. 79/2009 Sb.).

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj