Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4815/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4815.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming bankruptcy court wrongly denied free apartment transfer claim as insolvency creditor.

Numero d'incarto I.ÚS 4815/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the Vrbíka couple against lower court rulings denying their claim for free apartment transfer. The applicants argued that bankruptcy courts incorrectly excluded their non-monetary, enforceable debt from insolvency proceedings under specific bankruptcy law provisions. The court dismissed the appeal because the lower courts adequately interpreted the law without arbitrary discretion, and the Constitutional Court does not review simple legal applications absent extreme excesses.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints where lower courts have not committed arbitrary discretion or extreme excesses in interpreting and applying simple legal provisions regarding insolvency proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal insolvency proceedings exclusion free apartment transfer claim arbitrary discretion standard simple law review limitation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 2104/10
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl.
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.
Pl. ÚS 5/05
Jeden způsob důsledně vychází z principu priority § 23 a 24 a zákona č.
III. ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti manželů Ing. Otakara Vrbíka a RNDr. Gabriely Vrbíkové, obou zastoupených JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 Cmo 20/2010 ze dne 11. října 2012, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2951/2010 ze dne 31. července 2012, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 Cmo 20/2010 ze dne 20. dubna 2010 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 196 Cm 131/2009 ze dne 18. listopadu 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 1, čl. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno jejich žalobě, kterou se v souvislosti s insolvenčním řízením domáhali určení, že jejich pohledávka z titulu práva na bezplatný převod jednotek do svého osobního vlastnictví za úpadcem Pražské stavební bytové družstvo se sídlem v Praze, jehož jsou členy a mají v užívání označené bytové a nebytové jednotky, je zjištěna a po právu.

Jak patrno z obsahu v daném řízení postupně vydávaných napadených rozhodnutí, obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, vycházely v podstatě z názoru, že nárok členů bytového družstva na převedení bytové jednotky do jejich vlastnictví (uskutečněný podle zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb.) je samostatným nárokem upraveným ustanovením § 23 odst. 1 až 3 a § 24 citovaného zákona, situaci komplexně řeší ustanovení § 285 odst. 4 insolvenčního zákona a nejde tak o nárok, který by bylo nutno či možno uplatnit přihláškou ve smyslu ustanovení § 173 insolvenčního zákona, jak to učinili stěžovatelé. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mj. odkázal i na judikaturu Ústavního soudu (např. rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 2104/10

a další), konstatující, že ve vztahu k nároku na bezúplatný převod vlastnického práva podle zákona o vlastnictví bytů se uplatňuje zvláštní normativní řešení, které nevyžaduje podání přihlášky podle § 173 insolvenčního zákona.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje formálně bezvadná ústavní stížnost, v níž stěžovatelé za pomoci argumentů ve stížnosti podrobně rozvedených, uplatňovaných již v předcházejícím řízení, s důrazem na povahu uplatněné pohledávky, která je podle nich pohledávkou nepeněžitou, soudně vymahatelnou, zpochybňují právní závěry obecných soudů, jejichž postupem jim bylo odepřeno postavení insolvenčních věřitelů a také s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu dávají najevo své přesvědčení o tom, že aplikace a interpretace ustanovení § 285 odst. 4 insolvenčního zákona a jeho dalších ustanovení v napadených rozhodnutích není ústavně konformní. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhli zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

V posuzované věci obecné soudy na základě zjištěného skutkového stavu, jenž Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly úvahy vztahující se k výkladu aplikovaných ustanovení insolvenčního zákona, vedoucí je (vycházeje ze závazného názoru dovolacího soudu, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu do jejího vlastnictví dle ustanovení § 285 odst. 4 insolvenčního zákona "se považuje" za zvláštní druh zákonného předkupního práva, čemuž odpovídá i způsob vypořádání nároku předepsaný v insolvenčním řízení úpravou obsaženou v uvedeném zákonném ustanovení) k závěru o nedůvodnosti žaloby stěžovatelů, přičemž dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mj. poukázal také na judikaturu Ústavního soudu, odkazující i na plenární nález

sp. zn. Pl. ÚS 5/05

stěžovateli ve stížnosti zmiňovaný. Na odůvodnění napadených rozhodnutí tak lze odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

). Zásah do shora označených práv Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu