Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 105/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.105.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court contract interpretation ruling.

Numero d'incarto I.ÚS 105/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by the City of Domažlice against a regional court's decision invalidating a contract withdrawal. The applicant argued that the lower court misinterpreted contract clauses, violating fundamental rights and the right to a fair trial. The court ruled that it lacks jurisdiction to review the interpretation of simple civil law unless the decision represents an extreme excess of discretion, which was not found in this case.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review the interpretation and application of simple law unless the decision constitutes an extreme excess of discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction interpretation of simple law excess of discretion contract withdrawal validity civil procedure appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 243b odst. 5 věta prvá a § 218 písm. c) o. s. ř.
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
odmítnuto v podstatě s odůvodněním, že není dána jeho přípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí soudů I.
§ 35 odst. 2 občanského zákoníku
), že odvolací soud - podle něj překvapivě - vyložil sporné smluvní ustanovení způsobem, který nekoresponduje s vůlí smluvních stran a odporuje ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I.ÚS 625/03
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 14. dubna 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2003 č. j. 33 Odo 400/2003-272, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2002 č. j. 6 Co 2695/2002-250 a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2002 č. j. 17 C 2/2001-235 ve sporu o neplatnost smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu nemovitostí.
I.ÚS 436/05
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 10. července 2008 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2005 č. j. 19 Co 258/2005-51 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 1. 2005 č. j. 8 C 168/2004-17, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit nemovitost do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování.
I.ÚS 331/98
pozdějších předpisů, jakož i ustanovení dalších právních předpisů,
III.ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III.ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II.ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV.ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.
III.ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti města Domažlice, se sídlem Domažlice, Náměstí míru 1, zastoupeného Mgr. Jiřinou Endrštovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Poštovní 18, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 18 Co 75/2010 ze dne 30. června 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4412/2010 ze dne 31. 10. 2012, byl rozsudkem krajského soudu potvrzen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 4 C 152/2008 ze dne 16. 11. 2009, jímž bylo určeno, že odstoupení žalovaného stěžovatele od kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalobcem - společností Bohdalecká obchodní s. r. o. se sídlem v Praze dne 15. 2. 2007, ve znění jejího dodatku ze dne 21. 6. 2007, jejímž předmětem je prodej ve výroku specifikovaných nemovitostí, učiněné přípisem stěžovatele ze dne 27. 6. 2008 je neplatné. Dovolání stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo následně rozhodnutím dovolacího soudu (ústavní stížností nenapadeným) jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věta prvá a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto v podstatě s odůvodněním, že není dána jeho přípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí soudů I. a II. stupně jsou souhlasná a nikoliv odlišná, když oba soudy posoudily práva a povinnosti účastníků řízení v právních vztazích shodně a rozsudek odvolacího soudu není proto obsahově měnící. Při posuzování přípustnosti dovolání z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., kdy stěžovatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisoudil otázce výkladu příslušných smluvních ujednání (kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2007 ve spojení s čl. II. dodatku ze dne 21. 6. 2007), určujících pro závěr, zda stěžovatel platně odstoupil od smlouvy či nikoliv, dovolací soud mimo jiné poznamenal, že výklad dotčeného článku smlouvy provedený odvolacím soudem je zcela v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 občanského zákoníku a zásadami formulovanými pro výklad právních úkonů např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 625/03

.

Proti rozhodnutí soudu odvolacího směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po reprodukci okolností daného případu včetně vydaných rozhodnutí soudu I. a II. stupně, obsáhle oponuje závěru odvolacího soudu a jeho výkladu příslušných článků kupní smlouvy ve spojení s jejími dodatky, přitom dává najevo své přesvědčení, dovolávaje se i judikatury Ústavního soudu (nálezy

sp. zn. I. ÚS 436/05

,

I. ÚS 331/98

), že odvolací soud - podle něj překvapivě - vyložil sporné smluvní ustanovení způsobem, který nekoresponduje s vůlí smluvních stran a odporuje ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil. V posuzované věci odvolací soud, byť se částečně se soudem I. stupně pokud jde o posouzení určitosti příslušné části smluvního ujednání neztotožnil, na základě zjištěného skutkového stavu, jenž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně rozvedl své úvahy vztahující se k výkladu předmětné části smluvního ujednání účastníků, vedoucí jej k závěru o nedůvodnosti odstoupení stěžovatele od kupní smlouvy, kterýžto závěr následně soud dovolací zhodnotil jako odpovídající zásadám pro výklad právních úkonů i názoru Ústavního soudu formulovaného v jeho nálezu

sp. zn. I. ÚS 625/03

. Nutno přitom zdůraznit, že z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti tomuto soudu nepřísluší přezkoumávat výklad jednoduchého práva, neboť ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, je především v pravomoci Nejvyššího soudu ČR jako vrcholného soudního orgánu sjednocovat judikaturu nižších soudů a jimi prováděný výklad jednoduchého práva.

Ústavní soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

). Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu