Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 4667/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.4667.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as excessive civil court ruling does not violate fundamental rights.

Numero d'incarto III.ÚS 4667/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Ivan Jasič against a district court ruling ordering him to pay damages and litigation costs. The lower court denied Jasič's claim for reimbursement of land decontamination expenses, finding no excessive harassment under the Civil Code, while Jasič argued the decision violated his rights to a fair trial and protection against harassment. The Court ruled that the complaint was clearly unfounded because the civil court's decision was adequately reasoned and did not constitute an extreme deviation from legal standards, thus failing to meet the strict requirements for constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints against civil court decisions are inadmissible unless the decision involves a clear excess of power or arbitrary conduct that represents an extreme deviation from essential procedural and substantive standards.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal excessive civil court ruling fundamental rights protection harassment claim rejection civil code interpretation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát bez jednání usnesením odmítl.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu"].
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
§ 202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ivana Jasiče, zastoupeného JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 18, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 7. 2012 č. j. 6 C 416/2011-54, ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 11. 2012 č. j. 6 C 416/2011-58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl Okresní soud ve Vyškově návrh stěžovatele (v řízení žalobce) proti žalované Aleně Hofírkové o zaplacení 3 600 Kč a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 7 877 Kč. Nárok stěžovatele na zaplacení částky, vynaložené na odstranění znečištění pozemku, soud neshledal oprávněným s odůvodněním, že nešlo o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům; případné naplnění podmínek § 420 odst. 1 občanského zákoníku soud neshledal též.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že byl rozhodnutím soudu zasažen ve svých právech dle čl. 37 odst. 3, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), neboť soud od počátku sporu předjímal jeho šikanózní jednání, a to pro jeho předchozí spory s žalovanou; s podrobným zdůvodněním mu vytýká i nesprávnost závěru, že zde nešlo o obtěžování "nad míru přiměřenou". Stěžovatel nesouhlasí ani s tvrzením, že se měl svého práva domáhat "klasickou sousedskou žalobou dle § 127 odst. 1" občanského zákoníku.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu"].

Ve vztahu k povaze projednávané věci je namístě především zdůraznit, že vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

IV. ÚS 185/98

,

III. ÚS 200/05

,

IV. ÚS 8/01

,

II. ÚS 436/01

,

IV. ÚS 502/05

a další).

Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu v dané věci splněny nejsou.

Stěžovatel své námitky identifikuje výlučně s tvrzením (pouhé) věcné nesprávnosti meritorního rozhodnutí soudu a nepřípustně je spojuje s očekáváním, že Ústavní soud podrobí dosavadní výsledek občanskoprávního sporu dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu, což mu však nepřísluší.

Aniž by se mohl uchýlit k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že v napadeném adekvátně odůvodněném rozhodnutí kvalifikovaný exces či libovůli (viz výše) nespatřuje.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu