Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 92/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.92.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding detention and investigation initiation under Czech Criminal Procedure Code.

Numero d'incarto III.ÚS 92/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against decisions initiating criminal proceedings and ordering his detention. The applicant alleged violations of his right to personal freedom and fair trial principles, arguing that the police report lacked clarity on intent and the court failed to disclose reasons for detention. The court found that the detailed description of the crime objectively implied direct intent and that the applicant was fully informed of the detention grounds during the hearing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if it finds no violation of fundamental rights, noting that objective circumstances in a police report can imply intent without explicit wording and that detention reasons must be disclosed to the defense.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal criminal procedure code detention justification right to personal freedom fair trial principles intent inference contradictory proceedings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 Listiny
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 160 odst. 1 tr. řádu
OR1II-15665-309/TČ-2010-001376, zahájeno dle § 160 odst. 1 tr. řádu a dle § 160 odst.
§ 68 tr. řádu
20 Nt 257/2011 vzat do vazby dle § 68 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm.
§ 67 tr. řádu
Z protokolu o výslechu stěžovatele v postavení obviněného plyne, že stěžovatel a jeho obhájce byli seznámeni s návrhem státního zástupce na vzetí stěžovatele do vazby ze všech tří zákonných důvodů dle § 67 tr. řádu.
§ 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu
Obvodní soud dalším výrokem svého rozhodnutí nepřijal slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Vilíma, právně zastoupeného Mgr. Petrem Faltusem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1046/8, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2011 sp. zn. 1 ZT 331/2011, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 11. 2011 sp. zn. 20 Nt 257/2011 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 44 To 705/2011, za účasti Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv, garantovaných ústavním pořádkem. Dle názoru stěžovatele došlo k porušení jeho základního práva na osobní svobodu dle článku 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž mělo dojít k porušení ústavně garantovaných zásad spravedlivého procesu a práva na obhajobu dle článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 2, 3 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo usnesením policejního komisaře Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha III, SKPV, OOK, ze dne 14. 9. 2011 č. j. ORIII-15665-196/TČ-2010-001376 a ze dne 2. 11. 2011 č. j. OR1II-15665-309/TČ-2010-001376, zahájeno dle § 160 odst. 1 tr. řádu a dle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu trestní stíhání stěžovatele pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku v pokračování dle § 116 tr. zákoníku, dílem spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, jež však byla zamítnuta v záhlaví označeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2011.

Po zahájení trestního stíhání byl stěžovatel v postavení obviněného policejním orgánem zadržen. Na základě návrhu státního zástupce dle § 77 odst. 1 tr. řádu byl následně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 11. 2011, č. j. 20 Nt 257/2011 vzat do vazby dle § 68 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Obvodní soud dalším výrokem svého rozhodnutí nepřijal slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta v záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011 č. j. 44 To 705/2011.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel (stručně řečeno) namítal, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání neodpovídá zákonným požadavkům, neboť v popisu skutku, pro nějž je trestní stíhání zahájeno, není žádným způsobem vyjádřena subjektivní stránka trestného činu. Vzhledem k tomu, že proti stěžovateli nebylo řádně zahájeno trestní stíhání, došlo i k následnému uvalení vazby v rozporu se zákonem. Stěžovatel dále namítal, že v řízení o návrhu na vzetí stěžovatele do vazby došlo k porušení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní, neboť stěžovatel ani jeho obhájce nebyli seznámeni s důvody, pro něž bylo jeho vzetí do vazby navrhováno. Stěžovatel dále polemizuje s názorem soudu prvého stupně o existenci důvodů vazby útěkové dle § 67 písm. a) tr. řádu; stěžovatel má za to, že obecný soud opírá svůj závěr o existenci tohoto vazebního důvodu toliko o skutečnost, že stěžovateli hrozí poměrně citelný trest odnětí svobody. Vznáší dále řadu skutkových námitek, pokud jde o závěry obecných soudů, zda jej trestná činnost finančně saturovala, případně zda zná svědky, kteří v době, kdy byl stěžovatel vzat do vazby, nebyli dosud vyslechnuti.

II. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

V řízení o individuální ústavní stížnosti Ústavní soud rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

V projednávané věci je z odůvodnění napadených rozhodnutí a z dalších k ústavní stížnosti přiložených listin patrno, že stěžovatel ve svém návrhu toliko opakuje argumenty a námitky, s nimiž se již podrobně vypořádal Městský soud v Praze v napadeném usnesení. Z usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2011 sp. zn. 1 ZT 331/2011 jasně vyplývá, že policejní orgán velmi podrobně popsal jednotlivé skutky, resp. dílčí útoky tvořící trestný čin, pro nějž je stěžovatel stíhán. Tato trestná činnost měla spočívat (zkráceně řečeno) v tom, že stěžovatel spolu s dalšími osobami nakupoval odcizená vozidla, u nichž záměrně nechal změnit identifikaci (mezinárodní poznávací značku, registrační značku, VIN atd.) a pak tato vozidla přihlašoval na příslušných správních orgánech na další osoby a obstarával jako zprostředkovatel prodej těchto vozidel.

Z popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání musí být forma zavinění bez pochybností seznatelná. Tento požadavek, vyslovený v některých nálezech Ústavního soudu (např.

sp. zn. I. ÚS 46/96

,

IV. ÚS 589/99

), nelze však vykládat absurdně formalisticky tím způsobem, že by forma zavinění měla být vždy uváděna výslovně - např. i tehdy, pokud vylíčení objektivních okolností případu v popisu skutku nepřipouští žádný jiný závěr než o úmyslném zavinění. Také v případě stěžovatele lze ze skutkových okolností uvedených v rozhodnutí policejního orgánu jednoznačně dovodit, že stěžovatel, pokud se protiprávního jednání dopustil, mohl jednat toliko v přímém úmyslu.

Ústavní soud se dále zabýval námitkou, že v řízení, jež předcházelo rozhodnutí soudu o vazbě, nebyl stěžovatel seznámen s důvody, proč je uvalení vazby navrhováno. V projednávané věci nelze přehlédnout, že stěžovatel byl policií zadržen dle § 75 tr. řádu poté, co se delší dobu skrýval a muselo být po něm vyhlášeno pátrání. Z protokolu o výslechu stěžovatele v postavení obviněného plyne, že stěžovatel a jeho obhájce byli seznámeni s návrhem státního zástupce na vzetí stěžovatele do vazby ze všech tří zákonných důvodů dle § 67 tr. řádu.

Z hlediska dodržení zásady kontradiktornosti nelze vadu vazebního rozhodnutí soudu spatřovat v tom, že orgán veřejné žaloby opomene před soudem jakkoli argumentovat a pouze vysloví samotný návrh s odkazem na obsah obvinění a doposud shromážděný důkazní materiál. Podstatné je, že obhájce stěžovatele dostal a využil prostor před soudem pro to, aby mohl existenci vazebních důvodů vyvracet. Samo rozhodnutí obvodního soudu o vzetí stěžovatele do vazby pak dle Ústavního soudu nenese známky libovůle, a to ani z hlediska zásad vyjádřených v nálezu

sp. zn. III. ÚS 566/03

. "Hrozba vysokým trestem" jako důvod vazby útěkové dle § 67 písm. a) tr. řádu byla v této trestní věci konkretizována značným rozsahem a závažným charakterem trestné činnosti i dalšími okolnostmi případu (skrývání stěžovatele a nutnost policejního pátrání po stěžovateli), na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatel se nakonec sám na policii dobrovolně dostavil. K existenci dalších důvodů vazby lze odkázat na podrobné odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, byl nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu