Constitutional Court dismisses constitutional complaint and amendment request regarding litigation cost allocation rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to repeal a specific provision of the Civil Procedure Code. The complainant argued that the lower court's refusal to award full litigation costs violated her fundamental rights, while the court found the lower court's decision based on the ineffectiveness of repeated legal actions to be constitutional. Consequently, the court dismissed the complaint as frivolous and the amendment request as manifestly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as frivolous or an amendment request as manifestly unfounded when the lower court's decision does not violate constitutional principles and the complaint lacks legal merit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 181 EC 686/2010, spolu s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem obecný soud přiznal stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení. Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci však zjistil, že stěžovatelka proti totožnému žalovanému vedla v minulosti již několik řízení, v nichž došlo k přiznání náhrady nákladů řízení, aniž by však stěžovatelka všechny žaloby spojila do jedné, ač k tomu měla podmínky. V projednávané věci proto obecný soud konstatoval neúčelnost vynaložených nákladů na právní zastoupení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl nepředvídatelně a v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.
II. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.
Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. 3. 2012.
Stran eventuálního posouzení ústavních stížností stěžovatelky jako návrhů frivolních a patřičnými důsledky odkazuje Ústavní soud na svá předchozí usnesení
sp. zn. I. ÚS 3321/12
ze dne 23. 10. 2012; usnesení
sp. zn. I. ÚS 3483/12
ze dne 23. 10. 2012; usnesení
sp. zn. I. ÚS 3533/12
ze dne 23. 10. 2012; usnesení
sp. zn. I. ÚS 3608/12
ze dne 23. 10. 2012 a další, která jsou stěžovatelce známa.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh na zrušení § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl z důvodů uvedených výše dle § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu