Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1742/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.1742.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded regarding lawyer fees for state-appointed joint representatives in criminal cases.

Numero d'incarto II.ÚS 1742/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer representing joint victims in a criminal fraud case. The court found that lower courts correctly distinguished between a state-appointed representative under § 51a of the Criminal Procedure Code and a joint representative under § 44, meaning the state is not liable for fees in the latter scenario. Consequently, the court ruled the applicant's arguments regarding unequal treatment and misleading statements were unfounded and dismissed the complaint as clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 44 odst. 2 tr. ř.; § 51a tr. ř.: The state is not obligated to pay fees for a joint representative of victims appointed under § 44 of the Criminal Procedure Code, distinguishing it from the state-appointed defender under § 51a, and thus the lower courts' decision does not violate fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint joint representative criminal procedure code state liability unfounded complaint legal fees fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je uvedena zvláštní kategorie návrhů zjevně neopodstatněných.
§ 44 odst. 2 tr. ř.
ř., nikoli dle § 44 odst. 2 tr. ř., přičemž není její věcí, aby přezkoumávala, zda jednotliví poškození požádali o bezplatnou právní pomoc.
§ 51a tr. ř.
a ustanovením zmocněnce nemajetnému poškozenému k návrhu tohoto poškozeného podle § 51a tr. ř. Pouze na základě druhého ze jmenovaných rozhodnutí je takto ustanovený zmocněnec oprávněn zastupovat poškozeného a jeho odměnu a náhradu hotových výdajů hradí stát.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 1, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod
1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 763/05
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 11. dubna 2006 ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2005 č. j. 56 Co 406/2005-58, kterým bylo stanoveno, že Česká republika je povinna zaplatit stěžovatelce jako advokátce hotové výdaje a odměnu za zastupování ve výši 3 281 Kč.
I. ÚS 3336/09
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 18. února 2010 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. K. proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 6. 2009 č. j. 1 T 36/2008-80 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2009 sp. zn. 8 To 260/2009, jimiž byl zamítnut návrh stěžovatele coby ustanoveného obhájce na vydání rozhodnutí o výši jeho odměny a náhradě hotových výdajů, za účasti Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení.
I. ÚS 1595/10
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 12. srpna 2010 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009 č. j. 10 Nc 710/2008-40 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010 č. j. 8 Cmo 30/2010-47, jimiž bylo rozhodováno o stěžovatelově odměně za zastupování Solné jeskyně, s. r. o.
I. ÚS 344/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické - ze dne 15. prosince 2004 ve věci ústavní stížnosti JUDr. L. T. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze 7. 1. 2004 sp. zn. 2 T 141/2001 a usnesení Krajského soudu v Praze z 10. 3. 2004 sp. zn. 12 To 83/2004, jimiž byl zamítnut stěžovatelův nárok na odměnu a náhradu výdajů.
I. ÚS 505/05
K hmotněprávní povaze nároku ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 151 odst.
I. ÚS 2883/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr.
I. ÚS 1796/12
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. P., zastoupeného Mgr. Milanem Musilem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 9 To 11/2012, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
II. ÚS 1738/12
Ústavní stížností podanou elektronicky a k poštovní přepravě dne 10.
IV. ÚS 1768/12
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Marie Minářové, advokátky se sídlem Ludmily Konečné 14, Brno, zastoupené JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou se sídlem Bartošova 4, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012 sp. zn. 9 To 12/2012 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. 4 T 20/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 5. 2012, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její ústavní práva garantovaná čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 Ústavy České republiky.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení, v němž byla opatřením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze (poté, co byl zproštěn z funkce zmocněnce JUDr. Karel Mikulášek) ustanovena společným zmocněncem 148 poškozených pro oblast Brno v trestní věci vedené proti Ing. I. B., Ing. P. A. a Ing. E. M., obviněným z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. z. Po pravomocném ukončení věci stěžovatelka vyúčtovala podle advokátního tarifu vzniklé náklady, městský soud však její návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zamítl a stížnostní soud zamítavé rozhodnutí potvrdil s tím, že nejde o ustanovení zmocněnce poškozeného ve smyslu § 51a tr. ř., a stát proto není povinen hradit náklady zmocněnce podle § 151 tr. ř. Stěžovatelka je přesvědčena, že oba soudy rozhodly nesprávně, neboť příslušné normy aplikovaly přepjatě formálně. Má za to, že společným zmocněncem byla ustanovena dle § 51a odst. 1 tr. ř., nikoli dle § 44 odst. 2 tr. ř., přičemž není její věcí, aby přezkoumávala, zda jednotliví poškození požádali o bezplatnou právní pomoc. Poukazuje též na to, že jí předsedkyně senátu sdělila, že náklady zmocněnce bude hradit stát podle § 151 odst. 1 tr. ř. Zdůrazňuje, že vykonávala práci ve prospěch a v zájmu veřejném a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby tuto práci dělala zadarmo. Ani po poškozených nelze požadovat, aby hradili náklady zmocněnce, který byl ustanoven státem v zájmu plynulosti trestního řízení. V tom vidí nerovnost s poškozenými, kteří si svá práva mohou uplatňovat sami. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 763/05

,

I. ÚS 3336/09

,

I. ÚS 1595/10

,

I. ÚS 344/04

a

I. ÚS 505/05

.

Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je uvedena zvláštní kategorie návrhů zjevně neopodstatněných. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Za zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud považuje rovněž takovou, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již dříve Ústavní soud v obdobné ústavní stížnosti posoudil a shledal neodůvodněným. Tak tomu je i v nyní projednávané věci.

Posuzovaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné argumenty, jsou obdobné jako námitky již řešené Ústavním soudem v rámci ústavních stížností jiných společných zmocněnců poškozených v dané trestní věci, vedené proti obviněným Ing. I. B., Ing. P. A. a Ing. E. M., a to JUDr. Kateřiny Perthenové (

sp. zn. I. ÚS 2883/10

), JUDr. Milana Chrudiny (

sp. zn. II. ÚS 1738/12

), JUDr. Pavla Vespalce (

sp. zn. IV. ÚS 1768/12

) a JUDr. Ervína Perthena (

sp. zn. I. ÚS 1796/12

), které byly již dříve odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho jsou obdobné i důvody, pro které nelze uplatněným námitkám stěžovatelky přisvědčit.

Jak již Ústavní soud uvedl v usnesení

sp. zn. I. ÚS 1796/12

ze dne 1. 10. 2012 (v němž také shrnul závěry vyslovené ve shora citovaných obdobných věcech), nelze mít námitek proti závěru obecných soudů, že je zásadní rozdíl mezi rozhodnutím o výběru společného zmocněnce poškozených podle § 44 odst. 2 tr. ř. a ustanovením zmocněnce nemajetnému poškozenému k návrhu tohoto poškozeného podle § 51a tr. ř. Pouze na základě druhého ze jmenovaných rozhodnutí je takto ustanovený zmocněnec oprávněn zastupovat poškozeného a jeho odměnu a náhradu hotových výdajů hradí stát. Pokud jde tedy o určení společného zmocněnce dle § 44 odst. 2 tr. ř., je takový zmocněnec povinen zastupovat poškozeného teprve na základě plné moci udělené mu poškozeným, a náklady zmocněnce stát nehradí. Takový výklad byl shledán ústavně souladným již v usnesení

sp. zn. I. ÚS 2883/10

ze dne 8. 12. 2011, na něž obecné soudy obou stupňů příznačně poukázaly i v nyní projednávané věci. Ústavní soud na uvedeném právním názoru nehodlá nic měnit s tím, že v řešení § 44 odst. 2 tr. ř. shledává obdobu s řešením určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii.

V uvedeném rozhodnutí

sp. zn. I. ÚS 1796/12

Ústavní soud řešil i námitku stran zavádějícího sdělení předsedkyně senátu, že náklady zmocněnců bude hradit stát. I v tomto směru lze odkázat na jeho závěr, že postup předsedkyně senátu lze sice skutečně místy považovat za zavádějící, nicméně v každém případě z její strany nedošlo k vydání formalizovaného rozhodnutí ve smyslu zákona, které jediné by, zejména u osob právně znalých, mohlo plnohodnotně vzbudit legitimní očekávání stran zadání úkolu a příslibu zaplacení odměny za něj. Lze proto souhlasit s obecnými soudy v tom, že si společní zmocněnci museli být vědomi požadavků, jež klade zákon na řádný výkon pravomoci soudu. Jinou možnost stěžovatelka (jako advokátka – zmocněnec poškozených), než aby vzniklé náklady vyúčtovala poškozeným, které zastupovala, nemá.

Odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu je nepřípadný, neboť ta se týká rozhodování o odměně advokáta jako zástupce ustanoveného účastníka řízení rozhodnutím soudu v civilních věcech a rozhodování o odměně a náhradě výdajů ustanoveného obhájce v trestních věcech, nikoli však postupu dle ustanovení § 44 odst. 2 tr. ř.

Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Postupoval proto podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu