Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding administrative court deadline interpretation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. Jiří Ježka against a Supreme Administrative Court decision. The applicant argued that lower courts incorrectly interpreted administrative procedural deadlines under the Administrative Court Act following a 2011 amendment. The Court found the Supreme Administrative Court's reasoning consistent with established principles of retroactivity and intertemporality, rendering the decision constitutionally compliant.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as manifestly unfounded when the challenged decision aligns with established legal principles regarding the retroactive application of procedural laws.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. Jiřího Ježka, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Srncem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Poříčí 1071/17, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2012 č. j. 1 Aps 6/2012-29, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2012 č. j. 5 A 27/2012-27, kterým byla podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jeho správní žaloba pro opožděnost.
Stěžovatel, co do jednotlivých argumentačních tvrzení shodně jako předtím v kasační stížnosti, namítal, že označené obecné soudy nesprávně interpretovaly ve věci aplikovaná ustanovení soudního řádu správního, spjatá s počítáním subjektivní a objektivní lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 84 soudního řádu správního, a to v návaznosti na novelizaci soudního řádu správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., účinnou od 1. 1. 2012. V důsledku opačného názoru Nejvyššího správního soudu na danou problematiku, ústícího ve vydání napadeného rozsudku, se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud tento rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Nejvyšší správní soud se se všemi argumentačními tvrzeními stěžovatele pregnantně, ve shodě se zásadami, na nichž posuzování (případně přípustné) retroaktivity v sepětí s intertemporalitou spočívá, vypořádal, pročež jeho rozhodnutí z kautel ústavnosti jakkoliv nevybočuje. Z toho důvodu lze (stěžovatelem kritizovaný) konečný úsudek Nejvyššího správního soudu chápat jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR) a na obsah odůvodnění napadeného rozsudku postačí za této situace v podrobnostech odkázat.
O zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces se tak v daném případě očividně nejedná; Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 17. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu