Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded, upholding lower courts' evidence evaluation under constitutional review limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings without a hearing. The applicant argued that the courts violated his rights by inadequately evaluating witness testimony and evidence. The court dismissed the appeal because constitutional review does not allow re-evaluating factual findings or evidence assessments made by ordinary courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional review does not permit re-evaluating factual findings or evidence assessments by ordinary courts unless there is an extreme excess in the reasoning.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Hřebenech II, 1718/8, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012 č. j. 3 Tdo 559/2012-35, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2011 č. j. 3 To 644/2011-573 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. května 2011 č. j. 32 T 126/2010-480, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci. S poukazem na podrobně rozvedené argumenty spjaté především s odlišným hodnocením důkazní situace tvrdil, že jimi byl dotčen ve svých ústavně zaručených právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 39, čl. 40 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 3 písm. b) - e), odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V důsledku toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne z ustálené judikatury, Ústavní soud není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; nadto aniž by je sám při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti (resp. kontradiktornosti) provedl. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze v tom směru a potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další).
K takto ústavně nepřijatelné realizaci důkazního procesu, vzhledem k odůvodnění napadených rozhodnutí a obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 32 T 126/2010, očividně v posuzovaném případě stěžovatele nedošlo.
Námitky připínající se k (dle stěžovatele) nedostatečnému a nepřesvědčivému odůvodnění hodnocení výpovědi svědka P. S. a anonymního svědka vystupujícího pod jménem J. N., resp. k pravdivosti jejich výpovědi, jakož i k jejich věrohodnosti, ztrácejí na intenzitě v konfrontaci s odůvodněním jak rozsudku soudu I. stupně, tak i usnesení soudu odvolacího, z nichž vyplývá, že obecné soudy krom dalšího poměřovaly reálný obsah výpovědí těchto svědků s dalšími provedenými důkazy a vycházely rovněž z podkladů týkajících se jejich věrohodnosti.
Při respektování skutečnosti, že Ústavní soud coby soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí v systému obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, čl. 81, čl. 90, čl. 91 Ústavy ČR], nutno za této situace uzavřít, že úvahy nalézacího i odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu