Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4872/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4872.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against civil judgment regarding minor debt and invalidates constitutional review of procedural rule.

Numero d'incarto I.ÚS 4872/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected Eva Doušová's constitutional complaint and her request to revoke a specific provision of the Civil Procedure Code. The court found the underlying civil judgment regarding a minor vehicle damage claim was not an 'extreme decision' warranting constitutional review. Consequently, the court ruled that constitutional complaints in such minor civil matters are effectively excluded to preserve the Constitutional Court's role as a guardian of constitutionality rather than a unifier of case law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against ordinary court decisions in minor civil matters are inadmissible unless the decision constitutes an extreme violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility minor civil matters extreme decision threshold Civil Procedure Code judicial unification role

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Evy Doušové, zastoupené JUDr. Janem Krouským, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7 proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 108 EC 234/2011 ze dne 10. října 2012 a o návrhu na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonného ustanovení se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 1 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu I. stupně, jímž jí byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 5 051,- Kč s příslušenstvím a současně s ústavní stížností podala také návrh na zrušení v záhlaví označeného zákonného ustanovení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, bylo toto vydáno v řízení o žalobě žalobce Nehodové služby s. r. o. proti stěžovatelce, za účasti Triglav Pojišťovny na její straně jako vedlejšího účastníka, pro zaplacení částky 9 281,- Kč s příslušenstvím, představující náhradu škody (spočívající v nákladech spojených s půjčením náhradního vozidla), způsobené provozem osobního vozidla stěžovatelky na vozidle poškozeného, který svou pohledávku postoupil žalobci, a bylo jím rozhodnuto tak, že stěžovatelce byla stanovena povinnost ve stanovené lhůtě zaplatit žalobci částku 5 051,- Kč s příslušenstvím, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž není odvolání přípustné, směřuje formálně bezvadná ústavní stížnost, v níž stěžovatelka kromě popisu okolností daného případu zpochybňuje postup obecného soudu, který podle ní nebral v úvahu její argumenty, s nimi se nevypořádal a to zejména stran námitky nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, jíž opírá o tvrzení neexistence postoupené pohledávky. Soudu dále vytýká nedostatečné zdůvodnění napadeného rozhodnutí a poukazuje také na další soudní rozhodnutí, která v řízení předložila, jimiž bylo v obdobných věcech rozhodnuto ve prospěch žalovaných právě pro neexistenci aktivní legitimace žalobce. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Současně navrhuje i zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., které je podle ní v rozporu s čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Na rozdíl od stěžovatelky Ústavní soud nepovažuje ve stížnosti uváděné okolnosti ani daný případ za případ "extrémního rozhodnutí obecného soudu". Aniž by tedy Ústavní soud v rozhodnutí provedenou aplikaci podústavního práva (ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku) obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

), v níž dal mimo jiné najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (rozhodnutí ve věci

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

III. ÚS 405/04

, obdobně další

sp. zn. IV. ÚS 248/01

,

IV. ÚS 8/01

,

IV. ÚS 185/98

) a zároveň zdůrazňuje svoji roli soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) s tím, že ústavní stížnost v takových věcech nemůže sloužit ke sjednocování judikatury, neboť taková role Ústavnímu soudu nenáleží.

Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.

Z uvedených důvodů byly stížnost a s ní spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuty podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu