Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4539/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4539.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as it is not a final instance court for ordinary law review.

Numero d'incarto I.ÚS 4539/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's refusal to grant leave to appeal. The applicant argued that lower courts failed to respect a prior Constitutional ruling regarding passive standing in a damages case, claiming violations of fundamental rights. The Court held that it is not a final instance and cannot review the interpretation of ordinary law unless there is an extreme excess of discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not a final instance court and may not review the interpretation and application of ordinary law unless the lower court's decision constitutes an extreme excess of discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction ordinary law review passive standing final instance court excess of discretion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR
Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí.
§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.
Nejvyššímu soudu, nikoliv Ústavnímu soudu, primárně výklad zákonných předpisů a sjednocování tohoto výkladu ex lege přísluší (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 1161/08
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 3. prosince 2008 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. J. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008 č. j. 11 Cmo 132/2007-271 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2005 č. j. 53 Cm 80/2001-222, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na vrácení částky, kterou stěžovatel zaplatil jako dražební jistotu za draženou provozní jednotku v rámci tzv. malé privatizace, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí se sídlem Letenská 15, 110 00 Praha 1, zastoupeného Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, územním pracovištěm Praha, Rašínovo nábř. 42, 120 00 Praha 2, a CIMER, a. s., se sídlem Na Pankráci 58, 140 00 Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení.
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.
III. ÚS 677/07
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 1. listopadu 2007 ve věci ústavní stížnosti CREDITEX, a. s., proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2007 č. j. 8 Ca 358/2006-35 o náhradě nákladů řízení.
IV. ÚS 1181/07
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 6. února 2008 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2007 č. j. 20 Co 498/2006-91, 20 Co 499/2006 ve věci péče o nezletilou K. P., jímž nebyla otci, který se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, stanovena vyživovací povinnost k nezletilému dítěti.
Pl. ÚS 85/06
K přechodu závazků souvisejících s prodejem podniku na kupujícího; změna právního názoru Nejvyššího soudu pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 25. září 2007

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Ing. Josefa Hegra, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Sokolovská 25, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012 č. j. 32 Cdo 536/2012-257 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011 č. j. 11 Cmo 135/2011-211, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší soud jednak (I.) zamítl dovolání stěžovatele proti výroku pod bodem III. tamtéž citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze [dle něhož se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2011 č. j. 53 Cm 118/2008-165 ve vztahu k prvnímu žalovanému, tj. společnosti PREMOT Františkovy Lázně, a. s., mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 214 600,- Kč s příslušenstvím (z důvodu absence pasivní legitimace tohoto žalovaného)], jednak (II.) odmítl dovolání proti výroku pod bodem IV. (pro nepřípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení) a dále (III.) rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

Uvedená rozhodnutí napadl stěžovatel formálně bezvadnou stížností, přičemž vyslovil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly rozhodovací důvody kasačního nálezu Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 1161/08

ze dne 3. prosince 2008 potud, že v dané věci šlo také o náhradu škody, a tudíž byla dána i pasivní legitimaci prvního žalovaného (v řízení před obecnými soudy). Vycházeje z toho, stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal.

Nejvyššímu soudu, nikoliv Ústavnímu soudu, primárně výklad zákonných předpisů a sjednocování tohoto výkladu ex lege přísluší (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Přiklonil-li se - stejně jako předtím odvolací soud - Nejvyšší soud k závěru, který stěžovatel kritizuje, nutno říci, že jím učiněná interpretace nevykračuje z mezí akceptovatelné a takto ústavně souladným způsobem vyvozené interpretační alternativy. Je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

) a ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

Nejvyšší soud v kontextu námitek stěžovatele příkladmo poukázal i na rozhodnutí, která se otázkou řešení náhrady škody dosud nevzniklé (s důsledky nemožnosti úspěchu ve sporu) zabývají, pročež v konkrétních poměrech souzené věci co do (zatímní) neexistence škody nadto uzavřel, že nárok na vrácení dražební jistoty byl stěžovateli pravomocně přisouzen a stalo se tak vůči státu, u něhož lze očekávat, že povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím soudu splní. Rovněž adekvátně vysvětlil, proč kontradikci vůči rozhodovacím důvodům nálezu Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 1161/08

rozsudek odvolacího soudu nezakládá.

Napadená rozhodnutí jsou takto výrazem ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), a proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu