Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs under the principle of trivial matters.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by NisaCom against lower court rulings on litigation costs. The applicant argued that the courts failed to join two related execution proceedings, violating fair process rights. The Court dismissed the claim because the disputed costs were under 10,000 CZK, classifying the matter as trivial and outside the scope of constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding court costs are inadmissible if the amount is trivial, as the Constitutional Court intervenes only exceptionally in such accessory matters.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti NisaCom, a. s. se sídlem Jindřichovice pod Smrkem č. 245, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci sp. zn. 73 Co 279/2012 ze dne 29. srpna 2012 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Liberci sp. zn. 72 EXE 7723/2011 ze dne 2. února 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu připojených napadených rozhodnutí i rozhodnutí vydaných soudy v řízení nalézacím bylo prvým ze v záhlaví označených rozhodnutí odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu I. stupně shora označeného ve výroku o nákladech řízení, jímž byla stěžovateli, poté, co bylo exekuční řízení proti němu vedené zastaveno, podle § 146 odst. 2 o. s. ř. stanovena povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení částku 8 352,- Kč a stěžovateli byla dále stanovena povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 960,- Kč.
Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s poukazem na okolnosti daného exekučního řízení a řízení souvisejícího, týkajícího se týchž účastníků a vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 72 EXE 7729//2011, dovolávaje se judikatury Ústavního soudu zabývající se otázkou spojení věcí spolu souvisejících, spatřuje porušení shora označených základních práv v postupu obecných soudů, které, přestože na rozdíl od stěžovatele věděly, že oprávněným, jenž účelově rozdělil svoji pohledávku za stěžovatelem z důvodů zvýšení náhrady nákladů řízení, jsou proti stěžovateli vedena dvě exekuční řízení skutkově spolu související, obě řízení nespojily a v napadených rozhodnutích neaplikovaly ustanovení § 150 o. s. ř. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu shora označeného a rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku o nákladech řízení.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatel učinil předmětem své ústavní stížnosti náhradu nákladů uvedeného řízení nepřesahující částku 10 000,- Kč. Aniž by tak Ústavní soud, který zároveň připomíná svoji roli, aplikaci podústavního práva obecnými soudy hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
), z níž mimo jiné plyne, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k samotnému předmětu řízení jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další). Stav vyžadující zásah Ústavního soudu v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu