Constitutional Court dismisses appeal against lower court's insurance penalty decision due to lack of constitutional violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Oto Vorlíček against a district court ruling imposing a vehicle insurance penalty. The appellant argued that the lower court's refusal to accept his claim regarding the timing of vehicle theft violated his fundamental rights, but the court found no such violation. The court determined that its jurisdiction is limited to reviewing compliance with constitutional principles rather than factual accuracy or legal interpretation by ordinary courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 43(2)(a) of the Constitutional Court Act: The Constitutional Court may reject a complaint as obviously unfounded without a hearing when it finds no violation of constitutional rights or freedoms.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele Oto Vorlíčka, zastoupeného JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem v Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. října 2012 č. j. 110 EC 42/2012-51, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 12. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se s tvrzením porušení základních subjektivních práv (svobod), jakož i ústavněprávních principů [stěžovatel konkrétně odkazuje zejm. na čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím přitom byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci - České kanceláři pojistitelů - částku 4.700,- Kč s příslušenstvím jako příspěvek na provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Soud totiž neuvěřil tvrzení stěžovatele, že okamžik odcizení vozidla koresponduje právě s dobou, kdy pojištění přestal hradit (alternativně k tomuto tvrzení stěžovatel uváděl, že vozidlo nebylo provozováno na veřejných komunikacích).
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález
sp. zn. IV. ÚS 188/94
, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. V právě projednávané věci přitom nic takového neshledal.
Ke stěžovatelově argumentaci - nad rámec toho, že předmětem ústavní stížnosti je toliko bagatelní částka - Ústavní soud uvádí, že sám stěžovatel se díky svému přístupu k odcizení vozidla (odcizení vozidla ohlásil se značným časovým odstupem) dostal do situace, kdy musel předmětnou částku uhradit. Skutečnost, že obecný soud neuvěřil následným stěžovatelovým tvrzením, se pak s ohledem na okolnosti případu ani Ústavnímu soudu nejeví nespravedlivá.
Dle výše uvedených skutečností tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu