Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3751/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3751.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet mandatory lawyer representation requirement under § 30. The applicant ignored repeated warnings and filed without counsel, violating procedural rules.

Numero d'incarto II.ÚS 3751/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint against two Supreme Administrative Court decisions without a hearing. The applicant, unrepresented by a lawyer, failed to comply with the mandatory requirement of § 30 of the Constitutional Court Act, despite repeated warnings in previous cases. The court ruled that the applicant's deliberate disregard for established procedural obligations rendered the complaint inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to engage a lawyer, as this representation is a mandatory procedural condition that cannot be waived.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural requirements unrepresented applicant Constitutional Court Act

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Stěžovatel návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele P. Č., advokátem nezastoupeného, směřujícím proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 96/2012-46 ze dne 20. 9. 2012 a č. j. 2 As 96/2012-38 ze dne 10. 7. 2012, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se dne 1. 10. 2012 obrátil na Ústavní soud s podáním, jímž se s odvoláním na zásah do svého práva na spravedlivý soudní přezkum dožaduje zrušení dvou v záhlaví označených usnesení Nejvyššího správního soudu. V pořadí druhým napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, prvým usnesením pak byla odmítnuta pro nesplnění podmínek řízení jeho kasační stížnost proti specifikovanému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Návrh nemá náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), meritorně se jím nelze zabývat. Stěžovatel návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Splnění této procesní povinnosti ignoruje záměrně, ačkoliv o následcích nesplnění této podmínky řízení byl Ústavním soudem v minulosti poučen v rámci řízení o mnoha desítkách svých návrhů prezentovaných jako ústavní stížnost (např. věc

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. IV. ÚS 424/09

,

sp. zn. III. ÚS 765/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

, atd.). Totéž platí i o dalších formálních náležitostech podání (rozsahu a kvalitě tvrzení, formulaci petitu, atd.) a povinnosti přiložit kopii napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Přes opakovaná poučení je i nynější návrh koncipován zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňuje ani základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu. Vůči usnesení č. j. 2 As 96/2012-38 je navíc návrh podán evidentně opožděně (sám stěžovatel uvedl, že rozhodnutí mu bylo doručeno 30. 7. 2012).

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj