Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3749/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3749.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto III.ÚS 3749/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant argued that the administrative court manipulated legal admissibility and failed to reflect new legal regulations, but the Court found the complaint procedurally defective. The Court ruled that the applicant had been repeatedly informed of the mandatory requirement for lawyer representation in previous proceedings, making further warnings unnecessary and the complaint inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 30 odst. 1; § 41 písm. b): If a party has been repeatedly informed of the mandatory requirement for lawyer representation and the formal defects of the complaint, the Constitutional Court may dismiss the complaint without further warning to prevent procedural abuse.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural defect dismissal repeated prior warnings formal requirements compliance

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Section 30 paragraph 1
2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst.
Section 41 letter b)
Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým a právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm.
Section 43 paragraph 1 letter a)
Za dané situace, kdy lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, mu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2012 sp. zn. 2 As 105/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, podle obsahu zřejmě na zahájení řízení o ústavní stížnosti, ze dne 24. 9. 2012, stěžovatel brojil proti shora označenému soudnímu rozhodnutí (doručenému, jak stěžovatel uvádí, dne 30. 7. 2012) s tím, že Nejvyšší správní soud manipuluje se zákonem danou přípustností kasační stížnosti, dopouští se výkladové libovůle a svá rozhodnutí neodůvodňuje srozumitelně a přesvědčivě a nereflektuje novou právní úpravu.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým a právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v § 72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Z mnoha řízení, jichž se stěžovatel u Ústavního soudu účastnil, plyne, že byl Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován. Byl-li tedy opakovaně a dostatečně informován o tom, že je mj. nezbytné, aby k podané ústavní stížnosti byla nejen přiložena plná moc advokáta, který by stěžovatele v řízení před Ústavním soudem zastupoval, ale také aby ústavní stížnost samotná byla sepsána advokátem, musel si být rovněž v okamžiku podání nyní posuzované ústavní stížnosti vědom zákonem předvídaných požadavků na (tyto) obsahové a formální náležitosti takového návrhu. Současně bylo stěžovateli známo výše prezentované stanovisko, takže si musel být vědom rovněž toho, že jeho ústavní stížnost může být bez dalšího odmítnuta (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011

sp. zn. IV. ÚS 2431/11

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Za dané situace, kdy lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, mu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu