Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2511/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.2511.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to exhaust legal remedies and missed filing deadlines.

Numero d'incarto III.ÚS 2511/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible. The applicant argued violations of privacy and legal certainty rights but failed to exhaust all available legal remedies, specifically missing the deadline for filing a cassation appeal. Consequently, the court determined the complaint was procedurally barred under the relevant statutes governing the exhaustion of remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, including those with time limits.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint statutory time limits legal certainty rights procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31.
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
§ 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu
6 Tdo 1258/2012-42, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítnuto dovolání stěžovatele proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, vydanému ve věci stěžovatelova odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 13.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem v Chomutově, Riegrova 229, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2011 č. j. 10 To 87/2011-590, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 6. 2012, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 1. 8. 2012, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to z důvodu zásahu do jeho práv zajištěných čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Podle § 75 odst. 2 téhož zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Ústavní soud si vyžádal usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012 č. j. 6 Tdo 1258/2012-42, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítnuto dovolání stěžovatele proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, vydanému ve věci stěžovatelova odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 12. 2010 č. j. 8 T 2/2004-548.

Stěžovatelem podané dovolání lze přitom považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012, jenž ovšem nebyl (řádně) vyčerpán, neboť ho stěžovatel podal opožděně (viz výše citované usnesení Nejvyššího soudu). Vzhledem k tomu je třeba považovat ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění do 31. 12. 2012. Pokud stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, nutno poukázat na to, že podmínky pro přijetí ústavní stížnosti na základě ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu splněny nejsou, a to již jen z důvodu nedodržení jednoleté lhůty pro podání ústavní stížnosti; ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jak patrno z již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, byl totiž stěžovateli doručen dne 8. 6. 2011 a jeho obhájkyni dne 9. 6. 2011, ústavní stížnost však stěžovatel předal Vězeňské službě České republiky dne 26. 6. 2012, která ji pak podala k poštovní přepravě dne 2. 7. 2012. Dlužno dodat, že kdyby bylo možné za poslední procesní prostředek považovat stěžovatelem podané odvolání, ani pak by nebyly splněny formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti, a to z důvodu, že by tato byla (zjevně) podána po lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), event. písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu