Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4493/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.4493.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding vague criminal law interpretation and ineffective defense notification.

Numero d'incarto I.ÚS 4493/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a criminal defendant against lower court rulings. The applicant argued that courts misinterpreted the term 'significant scope' in the Criminal Code and that a single failed phone call to his lawyer was insufficient to establish his right to counsel. The court rejected these claims, ruling that minor procedural delays do not violate constitutional rights and that the Supreme Court had already adequately interpreted the relevant legal framework.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they concern the interpretation of simple law unless they involve extreme excesses violating the principle of legal certainty.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint criminal procedure legal certainty right to defense interpretation of law Supreme Court jurisdiction procedural delay

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 39 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
§ 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku
Mělo se tak stát tím, že obecné soudy nesprávně vyložily pojem "značného rozsahu" obsažený v ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jež je nadto dle přesvědčení stěžovatele v rozsahu citované vágní formulace v rozporu s principem právní jistoty.
§ 14 zákona č. 6/2002 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele M. R., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 2, 728 95 Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012 č. j. 3 Tdo 14/2012-46, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2011 č. j. 1 To 16/2011-782 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2011 č. j. 50 T 4/2010-716, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci a tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že obecné soudy nesprávně vyložily pojem "značného rozsahu" obsažený v ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jež je nadto dle přesvědčení stěžovatele v rozsahu citované vágní formulace v rozporu s principem právní jistoty. Stěžovatel rovněž namítl, že měl na počátku trestního řízení ustanoveného obhájce, ačkoliv policejnímu komisaři ihned po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání sdělil, který obhájce jej bude zastupovat. Pouhý jeden marný telefonát jím tehdy označenému obhájci potom nepovažuje stěžovatel za dostatečný k tomu, aby mu mohl být obhájce ustanoven. Pro tyto důvody se posléze stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Jeden marný telefonát advokátovi, kterého obviněný označuje za svého právního zástupce, a v jehož důsledku dojde (za účelem ochrany práv obviněného) k ustanovení obhájce, zkrácení práv obhajoby bez dalšího nezakládá. Pokud potom jde o výklad a aplikaci relevantního právního rámce, Nejvyšší soud, který je primárně povolán ke sjednocování judikatury obecných soudů (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s poukazem na svoji relevantní judikaturu na (v ústavní stížnosti opakované) námitky stěžovatele podrobně reagoval a dostatečně, ústavně souladným způsobem vyložil, jak třeba a z jakých důvodů na obsah pojmu "značného rozsahu" obsaženého v ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku nahlížet.

Z uvedeného je zřejmá zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu