Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded regarding administrative procedure time limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by R. K. against administrative penalties for holding a mobile phone while driving. The applicant argued that the Supreme Administrative Court's interpretation of the procedural time limit as a non-expiring order violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and the Constitution. The Court found no violation because the lower court thoroughly addressed the applicant's arguments and correctly characterized the time limit as procedural rather than subject to expiration.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the lower court's decision adequately addresses the applicant's arguments and the constitutional claim lacks merit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 3117/61, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2012 č. j. 9 As 114/2011-58, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2011 č. j. 58 A 73/2010-27, rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Ostrava, 28. října 117 ze dne 27. října 2010 č. j. MSK 180031/2010 a Magistrátu města Karviné, odboru dopravy ze dne 29. července 2010 č. j MMK/040059/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (míněna zřejmě Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i v čl. 2, odst. 3, čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl Magistrátem města Karviné uznán vinným přestupkem a uložena mu pokuta ve výši 2 000,- Kč s povinností k náhradě nákladů správního řízení částkou 1 000,- Kč, když přestupku se měl dopustit tím, že za jízdy držel pravou rukou hovorové zařízení. Proti rozhodnutí podal odvolání ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, které bylo zamítnuto, stejně jako jeho žaloba u Krajského soudu v Ostravě. Proti jeho rozsudku podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, v níž opakovaně namítal opožděnost zahájení přestupkového řízení, jmenovaný soud ji zamítl, když se ztotožnil s názorem, že lhůta podle § 67 odst. 3 zákona o přestupcích (tj. lhůta k zahájení řízení o přestupku) je lhůtou pořádkovou a nikoliv propadnou. V ústavní stížnosti dále vyslovil přesvědčení, že takový výklad citovaného ustanovení považuje za absurdní a pokud souvisí s tím, že správní orgány mají problémy s dodržováním lhůty pro zahájení řízení, pak jde o problém státu, který nutno řešit do budoucna novelizací zákona, tedy přiměřeným prodloužením stanovené lhůty.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a opodstatněně ji zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vyčerpávajícím způsobem s námitkami stěžovatele vypořádal, když podrobně, mj. i poukazem na svou judikaturu, vyložil § 67 odst. 3 zákona o přestupcích a tedy charakter lhůty (jako pořádkové), obsažené v tomto ustanovení pro zahájení řízení o přestupku. Na toto obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu