Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 4113/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.4113.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding court costs and lawyer fees regulations.

Numero d'incarto II.ÚS 4113/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling on litigation costs. The applicant argued for the annulment of specific provisions in the lawyer fee schedule and the Civil Procedure Code, but the Court previously rejected similar complaints in numerous cases. The Court dismissed the current complaint as obviously unfounded, citing its established jurisprudence and noting the ineffectiveness of repeated filings on known legal issues.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) a b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as obviously unfounded when the applicant's arguments have already been thoroughly examined and rejected in previous decisions on identical or similar issues.

Parole chiave

Generato dall'IA
obviously unfounded complaint litigation costs regulation lawyer fee schedule repeated constitutional complaint ineffective remedy exhaustion Civil Procedure Code Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, IČ: 41033281, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, směřující proti části výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. července 2012, č. j. 182 EC 598/2010-34, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, spojené s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku z důvodů, které podrobně rozebírá v ústavní stížnosti. Stejné či podobné výhrady proti výrokům o náhradě nákladů řízení u rozsudků nalézacího soudu vydaným v obdobných sporech stěžovatelkou vedených posuzoval Ústavní soud v řízeních o desítkách ústavních stížností v posledních měsících stěžovatelkou podaných. Ústavní stížnost projednávanou pod

sp. zn. I. ÚS 988/12

Ústavní soud nálezem zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.

2. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

3. Derogační návrhy byly odmítnuty z důvodů, které Ústavní soud rovněž vyložil již v (stěžovatelce též známém) usnesení

sp. zn. II. ÚS 3501/12

. Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. a na zrušení § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítl dle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

4. Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud ještě poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotnou stěžovatelku efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je jí názor Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem možnosti obrátit se na jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu