Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3215/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3215.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against small-claims judgment for lack of significant rights violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 3215/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by InTeO s.r.o. against a district court judgment ordering payment of a small sum. The appellant argued procedural violations regarding invoice delivery and lack of reasoning, but the court found the dispute objectively trivial. Consequently, the court ruled that such minor cases do not warrant constitutional review due to their negligible impact on fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost proti rozhodnutí o bagatelní částce je zjevně neopodstatněná, pokud nedošlo k extrémnímu vybočení ze standardů spravedlivého řízení.

Parole chiave

Generato dall'IA
bagatelní spor ústavní stížnost spravedlivý proces malá částka zásadní práva zjevně neopodstatněná ústavní soud

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
článek 96 odst. 1 Listiny
článek 3 odst. 3 Listiny
článek 83 Ústavy
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
článek 36 odst. 1 Listiny
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 101/01
Návrh na zrušení § 202 odst.
IV. ÚS 336/02
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.
III. ÚS 2097/08
Ústavní soud rozhodl dne 26.
II. ÚS 2538/09
Ústavní soud rozhodl dne 7.
IV. ÚS 185/98
Ústavní soud v senátě složeném z předsedy JUDr.
III. ÚS 2612/07
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje formální podmínky stanovené zákonem č.
III. ÚS 173/02
Soulad právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními; opomenuté důkazy
III. ÚS 150/03
ve věci ústavní stížnosti Mgr.
I. ÚS 3143/08
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) a Vojena Güttlera - ze dne 17. března 2009 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B. proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 52 C 88/2008 ze dne 4. listopadu 2008, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit kupní cenu, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení a společnosti Syncare Plus, s. r. o., se sídlem Krkoškova 4, 613 00 Brno, jako vedlejšího účastníka řízení.
I. ÚS 1980/08
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 6. ledna 2009 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DT COMPACT, s. r. o., se sídlem v Brně, Havlíčkova 129/15, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č. j. 7 C 28/2008-25 ze dne 3. června 2008, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení peněžité částky s příslušenstvím.
I. ÚS 1744/10
Stěžovatelka jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových v podané ústavní stížnosti napadla v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Táboře (dále též "okresní soud") s tvrzením, že jím došlo k závažnému zásahu do jejích ústavních práv; přitom si je vědoma, že se jedná v tomto případě o tzv. bagatelní spor, má však za to, že je hodna ústavní ochrany jak vzhledem k velkému množství obdobně spravovaných pozemků, tak i k tomu, že procesem nebyly naplněny požadavky plynoucí ze specifičnosti jednoinstančního řízení bez opravných prostředků [zde se odvolává na nález Ústavního soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky InTeO, s. r. o., se sídlem Hulínská 2352, 767 01 Kroměříž, zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou, AK se sídlem Masarykova 12, 768 11 Chropyně, proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2012 č. j. 6 C 114/2011-68 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku obecného soudu v její věci pro porušení jejího práva na spravedlivý proces, principu rovnosti účastníků řízení zaručeného článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a článkem 96 odst. 1 Listiny (správně Ústavy), jakož i porušení zákazu způsobení újmy na právech pro uplatňování základních práv a svobod ve smyslu článku 3 odst. 3 Listiny.

Z ústavní stížnosti a její přílohy zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Kroměříži napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 462 Kč s úrokem z prodlení ode dne 3. 6. 2011 (výrok I.) představující odměnu žalobkyně za službu poskytnutou stěžovatelce spočívající v tom, že žalobkyně jakožto provozovatelka internetových stránek zobrazovala nabídku zboží stěžovatelky, přičemž žalobkyni náležela odměna za každý proklik internetového uživatele na stěžovatelčin výrobek. Soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za období předcházející tomuto dni (výrok II.).

Stěžovatelka namítá, že žalobkyně porušila smluvní ujednání, protože faktury nezasílala emailovou korespondencí a dále nebylo prokázáno jejich doručení. Stěžovatelce byla doručena pouze první faktura, kterou řádně reklamovala, avšak do skončení soudního řízení nedostala žádnou odpověď. Soudu vytýká, že se spokojil s tvrzením o ústním sdělení reklamace a neodůvodnil, proč nevyhověl stěžovatelčiným důkazním návrhům a tvrzením.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

S ohledem na výši žalované částky považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že rozhodnutími obecných soudů o věcech tzv. objektivně bagatelního významu se ve své rozhodovací praxi zabývá dlouhodobě. V řadě svých rozhodnutí dal zřetelně najevo, že jednostupňové soudnictví o těchto věcech nevybočuje z ústavních mezí a že i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje denegationem iustitiae, nýbrž jde o promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takových sporů do výkladu základních práv, resp. do jejich hranic [srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 101/01

ze dne 18. 6. 2001 (U 22/22 SbNU 387) či usnesení

sp. zn. IV. ÚS 336/02

ze dne 30. 9. 2002,

sp. zn. III. ÚS 2097/08

ze dne 26. 3. 2009 a

sp. zn. II. ÚS 2538/09

ze dne 7. 10. 2009 a další, dostupná stejně jako řada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelní částce proto Ústavní soud odmítal z důvodu jejich zanedbatelnosti, resp. zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 26. 8. 1998

sp. zn. IV. ÚS 185/98

).

Těmto východiskům korespondoval i názor, že při vyloučení přezkumu takových rozhodnutí ve druhé instanci obecného soudu by bylo nelogické připustit automatický posun jejich přezkumu do roviny soudnictví ústavního; Ústavní soud připustil, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (článek 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (srov. usnesení ze dne 5. 6. 2008

sp. zn. III. ÚS 2612/07

a další rozhodnutí v něm citovaná). O tom, že taková byť výjimečná situace může nastat, svědčí nálezy, kterými Ústavní soud věc meritorně pojednal [např. nález

sp. zn. III. ÚS 173/02

ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález

sp. zn. III. ÚS 150/03

ze dne 6. 11. 2003 (N 128/31 SbNU 149), nález

sp. zn. I. ÚS 3143/08

ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583), nález

sp. zn. I. ÚS 1980/08

ze dne 6. 1. 2009 (N 1/52 SbNU 3), nález

sp. zn. I. ÚS 1744/10

ze dne 6. 9. 2010 (N 184/58 SbNU 613)].

V projednávané věci Ústavní soud neshledal extrémní vybočení ze standardů pro postup při zjišťování skutkového stavu ani při jeho právním hodnocení, který by zakládal porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, a proto prostor pro jeho kasační zásah není otevřen.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu