Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2003/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2003.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies via appeal.

Numero d'incarto IV.ÚS 2003/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the valuation of cooperative membership rights. The applicant argued that lower court decisions violated property rights, but the Court found the complaint inadmissible because an appeal to the Supreme Court was pending. The Court ruled that constitutional complaints require the exhaustion of all ordinary legal remedies before they can be considered.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies, including pending appeals.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint ordinary legal remedies pending appeal property rights procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
čl. 4 Ústavy České republiky
čl. 95 Ústavy České republiky
4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazujícími soudní moc k ochraně základních práv a svobod.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti D. S., zastoupené JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Luhačovicích, Masarykova 175, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2012 č. j. 59 Co 408/2011-143 a proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. srpna 2011 č. j. 9 C 223/2009-99, o vypořádání hodnoty členských práv a povinností v družstvu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z telefonického sdělení civilní kanceláře Nejvyššího soudu (viz úřední záznam ze dne 22. 11. 2012) vyplývá, že stěžovatelka podala proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2012 č. j. 59 Co 408/2011-143 dovolání, o kterém Nejvyšší soud do dnešního dne nerozhodl.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí i mimořádný opravný prostředek, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není zde mezi vyloučenými prostředky k ochraně práva uvedeno. Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není důvod, neboť i za situace, kdy by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 634/04

,

sp. zn. IV. ÚS 448/04

a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Pokud v dané věci stěžovatelka podala současně dovolání i ústavní stížnost, lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícímu rozhodnutí obecného soudu, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak Ústavní soud rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a také nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. K tomu však, jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tak za dané situace předčasné.

Ústavní soud rovněž poznamenává, že jde-li o ochranu základních práv, musí být tato chráněna cestou všech opravných prostředků. V tomto směru je taktéž Nejvyšší soud vázán čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazujícími soudní moc k ochraně základních práv a svobod.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud, respektuje doktrínu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, předmětnou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudkyně zpravodajka