Constitutional Court dismisses appeal on lawyer fees as trivial matter not warranting constitutional review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defense attorney regarding the partial denial of her court-appointed fees. The applicant argued that the prosecution's refusal to approve the full amount violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the appeal because the dispute concerned only procedural costs, which the court has consistently ruled are too minor to justify constitutional intervention.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding the non-approval of court-appointed lawyer fees are inadmissible as they concern trivial matters unrelated to the merits of the case.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti K. H., advokátky, zastoupené JUDr. Jaromírem Malým, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Chebská 355/49, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Sokolově č. j. 2 ZK 178/2012-14 ze dne 2. 8. 2012 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Plzni č. j. 3 KZT 133/2012-7 ze dne 24. 8. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 26 odst. 1, čl. 28 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí státních zastupitelství, jímž jí jako soudem ustanovené obhájkyni mladistvému podezřelému v trestní věci proti němu vedené nebyla přiznána účtovaná odměna a náhrada hotových výloh v plné výši.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí, byla stěžovatelce podle § 151 odst. 3 trestního řádu v uvedeném řízení přiznána odměna a náhrada hotových výloh ve výši 5 925,- Kč a její návrh na přiznání další odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 4 065,- Kč byl s podrobným zdůvodněním zamítnut. V důvodech své ústavní stížnosti směřující proti uvedených rozhodnutím stěžovatelka s odkazem na podrobnosti dané věci (s důrazem na dobu poskytování úkonů právní pomoci, jakož i na to, že substitut, jímž se v rámci svého pověření nechala zastoupit, je plátcem daně z přidané hodnoty) a na příslušná ustanovení advokátního tarifu dovozuje, že postup státního zastupitelství byl v rozporu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. i soudní judikaturou a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatelka učinila předmětem své ústavní stížnosti náhradu nákladů uvedeného řízení, představující jí nepřiznanou částku ve výši 4 065,- Kč. Aniž by Ústavní soud, který zároveň připomíná svoji roli, aplikaci podústavního práva státním zastupitelstvím hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
), z níž mimo jiné plyne, že na malý význam ústavní stížnosti jako důvod zjevné neopodstatněnosti také Ústavní soud usuzoval již ze samotné skutečnosti, že její podstatou byl spor o náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 3409/10
a v něm citovaná rozhodnutí). Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k samotnému předmětu řízení jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další). Stav vyžadující zásah Ústavního soudu v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 27. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu