Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3732/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3732.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on civil judgment as it lacks constitutional review jurisdiction over evidence evaluation.

Numero d'incarto I.ÚS 3732/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a debtor against a regional court's civil judgment ordering payment. The appellant argued that the court violated the principle of free evaluation of evidence by ignoring contradictory proof regarding a debt instrument. The court ruled that it lacks jurisdiction to review the substantive correctness of civil judgments or re-evaluate evidence, as this falls under the exclusive domain of ordinary courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 83 of the Constitution; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court is the judicial body for constitutional protection and does not have jurisdiction to review the substantive correctness of ordinary court decisions or re-evaluate evidence, limiting its review to compliance with constitutional principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction free evaluation of evidence constitutional complaint dismissal ordinary court review civil judgment appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 83 of the Constitution of the Czech Republic
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
§ 132 of the Civil Procedure Act
§ 220 para. 1 lit. a) of the Civil Procedure Act
Article 6 of the European Convention on Human Rights

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou advokátem, se sídlem Staré nám. 15, Česká Třebová, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 19 Co 329/2011, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno, že uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl změněn meritorní výrok rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 112 C 269/2010, tak, že žalovaný (stěžovatel) je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 1. 8. 8. 2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dalšími výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Po skutkové stránce se jednalo o otázku přisouzení částky 50 000 Kč, dluhu stěžovatele, který byl dokládán ze strany žalobkyně dlužním úpisem, který neobsahoval jméno věřitele a o němž stěžovatel prohlašoval, že byl vystaven jeho vlastní matce a žalobkyně se jej toliko bezprávně zmocnila.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Krajský soud v Hradci Králové nerespektoval zejména zásadu volného hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) a výsledek řízení je tak v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. Stěžovatel tvrdí, že žalobkyně svůj nárok nijak neprokázala a její tvrzení měla být vyvrácena "veškerými provedenými důkazy."

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá polemiku hodnocením důkazů, jak je provedl Krajský soud v Hradci Králové. Ten postupoval v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dle něhož odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení nebo zrušení a jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Napadený rozsudek se hodnocením provedených důkazů (včetně věrohodnosti svědků a hodnocení verzí předkládaných žalovaným) zabývá na několika stranách a Ústavní soud nezjistil v úvahách soudu extrémní rozpory, které jako jediné by byly způsobilé založit kasační zásah Ústavního soudu.

Ačkoli článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zakotvující právo na spravedlivý proces) zaručuje právo na spravedlivé řízení, nestanoví žádná pravidla týkající se přípustnosti důkazů a jejich hodnocení, když toto je právě úlohou vnitrostátního práva a soudů (srov. rozsudky Pesti a Frodl proti Rakousku, 2000, García Ruiz proti Španělsku, 1999). Rovněž z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy) vyplývá jak zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v § 132 o. s. ř., tak i právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, upravené v § 120 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 56/95

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 80/1995, str. 259). Ústavnímu soudu pak nepřísluší přezkoumávat a "znovu hodnotit" důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecný soud z dokazování vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do Listinou a Úmluvou chráněných základních práv.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu