Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1336/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1336.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses second constitutional complaint as time-barred after prior rejection of same case.

Numero d'incarto IV.ÚS 1336/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's second constitutional complaint against administrative court rulings regarding a study rehabilitation request. The petitioner argued that the first complaint was inadmissible due to new facts, but the Court found the second filing violated the 60-day deadline for the final administrative decision. Since the Court had already dismissed the identical case in 2011, it ruled the new petition procedurally time-barred under the Constitutional Court Act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory 60-day period following the final administrative decision, even if the same case was previously rejected.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint time-bar administrative rehabilitation procedure repeated constitutional petition procedural deadline violation study rehabilitation act

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podaný návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009 č. j. 3 Ans 3/2009-142 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009 č. j. 44 Ca 22/2008-111, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 11. 4. 2012 podání navrhovatele, ve kterém uvádí, že se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti ředitele Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře v souvislosti s jím uplatněnou žádostí na studijní rehabilitaci v souladu s ustanovením § 18 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, neboť mu v sedmdesátých letech nebylo umožněno dokončit studium na předmětném gymnáziu z důvodu politické perzekuce. Krajský soud v Praze stěžovatelovu žalobu rozsudkem ze dne 2. 6. 2009 č. j. 44 Ca 22/2008-111 zamítl s odůvodněním, že stěžovateli bylo na jeho žádost odpovězeno řediteli gymnázia nadřízeným správním orgánem, a to Rehabilitační komisí Školského úřadu v Kutné Hoře, jež mu sdělila, že na svém zasedání 19. 10. 1992 neshledala důvody pro jeho rehabilitaci. Stěžovatelem podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud s obsáhlým zdůvodněním rozsudkem ze dne 25. 11. 2009 č. j. 3 Ans 3/2009-142 zamítl.

Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, stěžovatel shora uvedené rozsudky správních soudů napadl již dříve včas podanou ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2010, kterou Ústavní soud po posouzení jejího obsahu svým usnesením ze dne 15. září 2011

sp. zn. IV. ÚS 388/10

podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Nyní podanou ústavní stížností stěžovatel opětovně napadá shora označená rozhodnutí správních soudů s odůvodněním, že mu rozhodnutí k jím podané žádosti o studijní rehabilitaci nebylo vydáno ředitelem předmětného gymnázia jakožto příslušným správním orgánem, a to minimálně o tom, že správní orgán neshledal podmínky pro vydání kladného osvědčení. Podle stěžovatelova názoru tak v jeho případě došlo k odmítnutí spravedlnosti a porušení jeho práva na spravedlivý proces a soudní ochranu a stěžovatel má navíc nyní nové poznatky o skutečnostech relevantních pro jeho studijní rehabilitaci. V závěru ústavní stížnosti proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud s ohledem na shora uvedené napadená rozhodnutí správních soudů zrušil.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, co se takovým prostředkem rozumí. Z hlediska obsahu ústavní stížnosti je v posuzované věci tímto rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ans 3/2009-142 ze dne 25. 11. 2009. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovatel, jak výše uvedeno, již dříve napadl ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2010, která byla jako návrh zjevně neopodstatněný usnesením Ústavního soudu ze dne 15. září 2011

sp. zn. IV. ÚS 388/10

odmítnuta. Již z této skutečnosti je zřejmé, že ve vztahu k nyní ústavní stížností opětovně napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, jakož i rozsudku Krajského soudu v Praze, je ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podaný návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudkyně zpravodajka