Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs allocation in execution proceedings. The court rejects the claim that the appellate court violated fair process rights. The decision upholds the lower court's application of the execution rules. The court finds no violation of property or fair trial rights. The complaint is deemed clearly unfounded under the Constitutional Court Act. The ruling emphasizes judicial independence and the limits of constitutional review. The court refuses to re-evaluate factual findings on fault attribution. The decision confirms the validity of the appellate court's cost assessment. The complaint fails to meet the threshold for constitutional intervention. The court maintains that general courts apply the law correctly.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by E. I. K. against the appellate court's decision on litigation costs in execution proceedings. The complainant argued that the appellate court violated her rights to a fair trial and property by failing to assess her fault in halting the execution, whereas the court applied the correct legal provisions. The court rejected the complaint as clearly unfounded, noting that it lacks merit and does not warrant constitutional intervention into the general courts' jurisdiction. Consequently, the decision upholding the lower court's cost allocation was confirmed without further review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding the allocation of litigation costs in execution proceedings are dismissed if the general court correctly applied the relevant legal provisions and the complaint is clearly unfounded.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti E. I. K., zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 437/2012 ze dne 6. září 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického, zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu v jeho výroku o nákladech řízení a domáhá se jeho zrušení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, bylo jím v řízení, v němž stěžovatelka měla postavení povinné, rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zastavena na majetek stěžovatelky nařízená exekuce, oprávněné stanovena povinnost zaplatit stěžovatelce náklady exekuce ve výši 5 520,- Kč a povinnost zaplatit soudnímu exekutoru náklady exekuce, k odvolání oprávněné změněno tak, že stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit oprávněné náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 16 644,- Kč. Jak v odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, učinil tak za použití ustanovení § 87 odst. 3 exekučního řádu, neboť důvod pro postup podle § 89 citovaného zákona neshledal. To proto, že oprávněné podle jeho názoru nelze přičítat zavinění na zastavení exekuce, když u ní nebylo zjištěno, že by nedbala náležité opatrnosti a uvážlivosti při podání návrhu na exekuci. Ve výroku o nákladech exekutora bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že soudní exekutor nemá právo na jejich náhradu s odůvodněním, že exekutor náklady nepožadoval. Konečně byla napadeným usnesením dále stěžovatelce stanovena povinnost nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 10 336,80 Kč, kterýžto výrok odůvodnil odvolací soud ustanovením § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 89 exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka po popisu vývoje dané věci dává najevo nesouhlas s postupem odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení. Odvolací soud měl důsledně postupovat podle ustanovení § 89 exekučního řádu a zabývat se otázkou zavinění na zastavení exekuce také na její straně, což podle jejího názoru neučinil. Z těchto v ústavní stížnosti dále podrobně rozvedených důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci
sp. zn. II. ÚS 45/94
: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě stalo. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky zjištěn nebyl a Ústavní soud proto její stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 21. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu