Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 4261/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.4261.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto IV.ÚS 4261/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to non-compliance with mandatory formal requirements. The applicant repeatedly filed similar complaints without legal representation, having been previously informed of this obligation in numerous prior proceedings. The court ruled that reiterating warnings to the applicant would be ineffective and formalistic given his established knowledge of the rules.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1: Mandatory representation by a lawyer is a prerequisite for filing a constitutional complaint; failure to comply results in dismissal without further warnings if the applicant has been previously informed.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint requirements formal procedural defects repeated prior warnings ineffective judicial warning

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 257/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P.
I. ÚS 467/09
Soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler není vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod V podání ze dne 4. 5. 2009, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2009, vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce Ústavního soudu JUDr. Vojena Güttlera, který je soudcem zpravodajem ve věci jeho návrhu. Námitka je odůvodněna tím, že tento soudce vystupuje jako soudce zpravodaj i v jeho věci vedené pod
I. ÚS 787/09
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu P.
III. ÚS 291/09
Ústavní soud rozhodl dne 22.
IV. ÚS 424/09
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. Č., bez právního zastoupení, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2009, č.j. 3 Aps 7/2008-56, a návrhu na zrušení ustanovení § 14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
III. ÚS 1204/10
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20.
II. ÚS 1778/10
Ústavní soud rozhodl dne 1.
II. ÚS 289/11
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu P.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele P. Č., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2012 č. j. 5 As 120/2012-23, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 7. listopadu 2012 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý soudní přezkum.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel ve svém podání nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z evidence Ústavního soudu se zjišťuje, že stěžovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu řadu podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (kupř. řízení pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

atd. in http://nalus.usoud.cz). Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudkyně zpravodajka i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzývala k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 19. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka