Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property division and creditor solvency under Art. 36 and 11 LPS.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court formally rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing, finding the claim of violated fundamental rights to be clearly unfounded. The applicant argued that lower courts erred in ordering property division and failed to prove the opposing party's solvency for monetary compensation. The Court dismissed the complaint because the Supreme Court's interpretation of the law was consistent with established jurisprudence and did not constitute a violation of the applicant's rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints are rejected when the alleged violation of fundamental rights is clearly unfounded and the lower court's interpretation aligns with accepted legal doctrine and precedent.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky V. H., zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2012 č. j. 22 Cdo 1780/2012-159, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011 č. j. 30 Co 430/2011-126 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. dubna 2011 č. j. 27 C 166/2009-87, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu. Stěžovatelka tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Na podporu tohoto tvrzení zopakovala v návrhu námitky, které předtím předložila k posouzení již v řízení před obecnými soudy, ústící v její přesvědčení, že nemovitosti označené ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně měly být přikázány do jejího vlastnictví a že nebyla dostatečně prokázána solventnost žalobce (takto vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem) co do schopnosti zaplatit jí přisouzenou peněžitou náhradu. V důsledku toho se domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení ústavních práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal.
Nejvyšší soud v odůvodnění předmětného usnesení rovněž s odkazem na svoji judikaturu a prostřednictvím její relevantní obsahové citace přiměřeně vyložil, z jakých důvodů nejsou námitky stěžovatelky případné. Jeho interpretace není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 303/04
,
III. ÚS 677/07
,
IV. ÚS 1181/07
), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
); když naopak, jak již řečeno, na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší soud i příkladmo poukázal. Přesvědčivě reagoval (nad rámec právního posouzení věci) i na relevantní skutkové výhrady stěžovatelky, kterým nepřiznal důvodnost, pročež na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudky soudů I. a II. stupně postačí za této situace odkázat.
Jelikož stěžovatelka svou oponenturou neprokázala zásah do jejích ústavně zaručených práv, byla stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu