Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3707/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3707.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on retrial as new evidence cannot overturn original fraud conviction.

Numero d'incarto I.ÚS 3707/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the rejection of his motion for a retrial in a fraud case. The applicant argued that newly submitted accounting documents proved he acted in good faith and without knowledge of the fraud, yet lower courts denied the retrial. The court ruled that retrial proceedings do not re-examine the original verdict's legality but strictly assess whether new evidence could have changed the outcome, which it found was not the case here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu; § 278 odst. 1 trestního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: In retrial proceedings, the court assesses only whether new evidence could justify a different verdict, not the legality of the original judgment.

Parole chiave

Generato dall'IA
retrial motion fraud conviction new evidence constitutional complaint good faith defense accounting documents criminal procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu
Prvým z označených rozhodnutí byl tento návrh stěžovatele na obnovu řízení s podrobným zdůvodněním zamítnut a stížnost proti tomuto usnesení pak byla rovněž s podrobným zdůvodněním odvolacím soudem v záhlaví označeným usnesením zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
§ 278 odst. 1 trestního řádu
2 trestního řádu zdůvodnily, že stěžovatelem předložený důkaz by nevedl k jinému rozhodnutí soudu a nepovažovaly jej tak za důkaz ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, když mj.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Durišem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 18/2006 ze dne 11. května 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 50/2010 ze dne 17. srpna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl zamítnut jeho návrh na obnovu trestního řízení vedeného proti němu a pravomocně skončeného.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, byl stěžovatel rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 18/2006 ze dne 5. 2. 2008 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 48/2008 ze dne 23. 9. 2008 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, jehož se dopustil jednáním v rozhodnutích popsaným (vylákání finančních prostředků od faktoringové společnosti - zčásti ve spolupachatelství), za což mu byl uložen, kromě peněžitého trestu a trestu zákazu popsané činnosti, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 let. Následně podal stěžovatel návrh na obnovu uvedeného trestního řízení, odůvodněný předložením důkazu - část účetnictví společnosti Speedy Arrow a. s. (jehož představenstva byl stěžovatel předsedou), z něhož podle stěžovatele plyne, že účetní uvedené společnosti jednala sama, bez jeho pokynů, spolupracovala s organizátorem, spoluobžalovaným V., což nasvědčuje tomu, že sám pracoval pro společnost v dobré víře na základě zaběhnutých zvyklostí. Prvým z označených rozhodnutí byl tento návrh stěžovatele na obnovu řízení s podrobným zdůvodněním zamítnut a stížnost proti tomuto usnesení pak byla rovněž s podrobným zdůvodněním odvolacím soudem v záhlaví označeným usnesením zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Proti těmto rozhodnutím o návrhu na obnovu řízení směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě obdobně jako ve svém odvolání oponuje závěru soudu o tom, že nedoložil žádné skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o jeho vině nebo o přiznaném nároku na náhradu škody a to s odkazem na obsah návrhu na obnovu řízení a důrazem na to, že předložený důkaz - část účetnictví společnosti je z pohledu optiky obnovy řízení novým důkazem. Brojí proti tomu, že soudy neprovedly srovnání dosud provedených důkazů a dosavadní skutková zjištění s důkazním významem nově tvrzených skutečností a nově navrhovaných důkazů, soud I. stupně se spokojil s odůvodněním, že stěžovatel argumentuje pouze domněnkami ohledně účetní společnosti, ačkoliv stěžovatel předložil konkrétní důkaz, z něhož plyne, že účetní konala "zřejmě nestandardní (nezákonné) činnosti" a tyto podle něj mají vliv na závěry o jeho vině, neboť z nových důkazů podle něj vyplývá, že se na vystavování faktur nepodílel, tyto vystavovala pouze účetní, aniž bylo prokázáno, že tak činila na jeho pokyn. Tato účetní mu předávala podklady, na základě kterých v dobré víře uzavíral jednotlivé smlouvy. Odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tz 97/2007, z něhož cituje a namítá, že soud nabízené důkazy neprostudoval ani jimi neprovedl řádně důkaz a nikterak nespecifikoval obsah tohoto účetnictví. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud ve svých dřívějších rozhodnutích (

sp. zn. I. ÚS 2517/08

,

III. ÚS 62/04

,

IV. ÚS 178/03

) konstatoval, že v řízení o obnově se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se výlučně otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí o vině a trestu.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se relevantními podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení zabývaly, s námitkami stěžovatele se vypořádaly, v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 trestního řádu zdůvodnily, že stěžovatelem předložený důkaz by nevedl k jinému rozhodnutí soudu a nepovažovaly jej tak za důkaz ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, když mj. odkázaly na charakter trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel odsouzen a způsob jejího provádění z jeho strany, přičemž poukázaly nejen na uzavírání dílčích faktoringových smluv, ale také na výběr peněz z účtů společnosti, které dle vlastního vyjádření předával spoluobžalovanému V., jakož i na jím provedený vklad na účet poškozené společnosti za účelem vyvolání zdání, že k plnění na základě fiktivních faktur došlo, kteréžto skutečnosti spolu s ostatním důkazním materiálem fakticky podle soudu vylučují, že by dílčí část účetnictví společnosti mohla nějak podstatně ovlivnit závěr o vině stěžovatele, a to i v případě, že by se prokázalo, že předložené dokumenty jsou autentické. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mu nepřísluší nahrazovat závěry obecných soudů závěry svými a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy. Pokud uvedené principy platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení proto platí, že je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci. Závěry obecných soudů v dané věci nepovažuje Ústavní soud za nepřijatelné a ústavně nekonformní a uzavírá tak, že porušení základních práv stěžovatele shora označených neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu