Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2469/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2469.11.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and fair trial violations in restitution cases. The court rejects the claim that general courts violated constitutional rights. The court upholds the validity of the contract despite state errors in privatization. The court notes that remedies exist for damages but not to overturn final judgments. The court emphasizes that new claims cannot create new injustice for third parties. The court finds the lower courts' reasoning consistent with established case law. The court concludes that the complaint is clearly unfounded and inadmissible.

Numero d'incarto IV.ÚS 2469/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by four individuals against final judgments declaring their property purchase contracts void. The applicants argued that general courts violated their rights to a fair trial and property ownership by ignoring state errors in privatization and prioritizing restitution claims over their good faith purchases. The court rejected these arguments, stating that while the state's actions were flawed, the resulting contract was invalid due to the existence of a restitution claim, and overturning the judgment would unjustly harm innocent third parties. Consequently, the court ruled that the applicants could seek damages from the seller or restitution claimants rather than challenging the final judicial decisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a constitutional complaint challenges a final judgment based on alleged violations of property rights or fair trial rights due to state errors in privatization, the court must uphold the judgment if it respects established case law and does not create new injustice for third parties, noting that separate remedies for damages remain available.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal property rights restitution good faith purchaser protection fair trial violation claim state privatization error third party injustice remedy for damages

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) D. P., 2) J. P., 3) K. H. a 4) A. H., všech zastoupených JUDr. Radomírem Pickem, advokátem, AK se sídlem tř. Svobody 31, 779 00 Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 11. 2009 č. j. 23 C 128/2009-82, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2010 č. j. 56 Co 114/2010-106 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 2010/2011-190 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé shora označená soudní rozhodnutí, v nichž spatřovali porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11 odst. 1 Listiny.

Dle názoru stěžovatelů se obecné soudy v řízení dopustily hned několika ústavněprávních pochybení. V prvé řadě stěžovatelé poukázali na skutečnost, že v roce 1996 v dobré víře nabyli vlastnické právo k nemovitostem specifikovaným v návrhu. Obecné soudy však později dospěly k závěru, že předmětná kupní smlouva byla absolutně neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s restitučními předpisy a v konkurenci s restitučním nárokem prý nárok stěžovatelů - byť byli v době uzavření smlouvy v dobré víře - nemohl obstát. V důsledku tohoto postupu byli stěžovatelé nucení nemovitosti vydat, což se jeví nespravedlivým zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že v mezidobí jimi byly tyto nemovitosti zhodnoceny.

Stěžovatelé rovněž zdůraznili, že ačkoliv původ této situace (umožnění prodeje nemovitostí, k nimž byl uplatněn restituční nárok) tkvěl v nezákonném postupu státních orgánů České republiky při privatizaci státního podniku TECHNOMAT, s. p., břímě musejí v důsledku rozhodnutí obecných soudů nést oni.

II. Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh předcházejícího řízení před soudy ve věci rozhodujícími, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobami oprávněnými a řádně zastoupenými. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde sice návrh přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Proti názoru obecných soudů, podle něhož byla smlouva, na základě které mělo dojít k převodu vlastnictví k nemovitostem na stěžovatele, absolutně neplatná, nemůže mít Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek. Právní závěry obecných soudů v této věci byly pečlivě odůvodněny a respektovaly ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (k tomu srov. napadené usnesení Nejvyššího soudu). Rovněž závěry obecných soudů upínající s k otázce existence (či neexistence) dobré víry stěžovatelů a případného vydržení nemovitostí považuje Ústavní soud za ústavně konformní a souladné s ustálenou judikaturou obecných soudů i soudu Ústavního

Ústavní soud přitakává stěžovatelům v tom, že k uzavření kupní smlouvy došlo v důsledku pochybení státních orgánů, to však nic nemění na skutečnosti, že k němu došlo až po uplatnění restitučního nároku vedlejšími účastníky a tudíž neplatně. Pokud by za této situace Ústavní soud návrhu stěžovatelů vyhověl, odstranil by sice jimi pociťovanou nespravedlnost, tento postup by však ve svém důsledku vedl pouze k založení křivdy nové (k újmě vedlejších účastníků, kteří se žádného protiprávního jednání nedopustili).

Uvedené však neznamená, že právní řád neskýtal stěžovatelům možnost, jak se domoci náhrady způsobené újmy. Dle Ústavního soudu s ohledem na shora popsané okolnosti nemohli stěžovatelé úspěšně dosáhnout určení svého vlastnictví k nemovitostem; mohli se však domáhat vrácení kupní ceny od převodce, případně i náhrady nákladů vynaložených na zhodnocení nemovitosti od vedlejších účastníků.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu