Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4145/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.4145.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal regarding court fee exemption denial and lack of independent judge. The court rejects claims of arbitrary decision-making and jurisdictional issues.

Numero d'incarto I.ÚS 4145/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court decisions denying court fee exemptions. The applicant argued that a court assistant, not an independent judge, handled the case and that the assessment of financial means was arbitrary. The court ruled that the lower courts' decisions were legally grounded, did not exhibit judicial arbitrariness, and that the applicant's procedural complaints were unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review factual assessments of fee exemptions and finds complaints regarding the composition of the decision-making body to be inadmissible if the decision is legally justified.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint court fee exemption judicial independence judicial arbitrariness procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb.
22 C 261/2011-40, a o návrhu na zrušení ustanovení § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, takto:
§ 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb.
ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. toliko asistent soudce, který touto nezávislostí jakkoliv nedisponuje.
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto, že se mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).
§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 374 odst. 3 o. s. ř.
Dle § 374 odst. 3 o. s. ř. je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal asistent soudce, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce) s tím, že jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 271/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
I. ÚS 201/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr.
I. ÚS 249/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
II. ÚS 249/03
Stěžovatelé se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově.
III. ÚS 404/04
Ústavní soud rozhodl dne 14.
IV. ÚS 109/06
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Z. A., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005, sp.zn. 44 Co 242/2005, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, č.j. 31 C 189/94-195, takto:
III. ÚS 511/02
ve věci ústavní stížnosti L.
III. ÚS 138/2000
Povinnost soudů zkoumat splnění podmínek řízení.
III. ÚS 351/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 24. listopadu 2004 ve věci ústavní stížnosti B. T., a . s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 25. 7. 2003 sp. zn. Ncd 188/2003 o přikázání věci, podané spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti uvedeného usnesení.
III. ÚS 501/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 3. března 2005 ve věci ústavní stížnosti N. K. proti usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 2004 sp. zn. 7 Tdo 507/2004, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 13. 8. 2003 sp. zn. 3 To 65/2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 4. 2003 sp. zn. 45 T 13/2001 ve věci odsouzení pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.
III. ÚS 606/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 15. září 2005 ve věci ústavní stížnosti nezletilého L. D., podané jeho zákonnou zástupkyní D. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2004 č. j. 29 Co 494/2003-197 ohledně výživného.
III. ÚS 151/06
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 12. července 2006 ve věci ústavní stížnosti Ing. L. S., CSc., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005 č. j. 1 Ko 620/2005-3665 o zproštění stěžovatele funkce správce konkursní podstaty.
IV. ÚS 369/06
Ustanovování opatrovníka pro doručování rozhodnutí soudu; odnětí reálné a efektivní možnosti jednat před soudem Ústavního soudu - IV.
III. ÚS 677/07
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 1. listopadu 2007 ve věci ústavní stížnosti CREDITEX, a. s., proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2007 č. j. 8 Ca 358/2006-35 o náhradě nákladů řízení.
II. ÚS 1658/11
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 2.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného Mgr. Leošem Janouchem, advokátem se sídlem Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2012 č. j. 25 Co 310/2012-55, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. března 2012 č. j. 22 C 261/2011-40, a o návrhu na zrušení ustanovení § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto, že se mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatel se cítí být předmětnými rozhodnutími dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V odůvodnění svého návrhu stěžovatel obecným soudů vytkl, že nepřijatelným způsobem zhodnotily jeho majetkové poměry, když konstatovaly dle něj pouze, že pokud nemá prostředky na splnění poplatkové povinnosti, je tomu tak s ohledem na skutečnost, že si tuto situaci přivodil výhradně sám.

Především však namítl, že v prvním stupni nerozhodoval o jeho žádosti nezávislý soudce, nýbrž ve smyslu § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb. ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. toliko asistent soudce, který touto nezávislostí jakkoliv nedisponuje.

Dále uvedl, že v dané záležitosti podal žalobu z důvodu ochrany před (nepřímou) diskriminací podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona), ke které mělo dojít na základě aplikace ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. Dodal, že v rámci této žaloby podal návrh ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř., přičemž poukázal na čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 2000/43/ES a čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES. V této souvislosti vycházeje z označených směrnic vznesl před obecným soudem návrh na předložení předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru formulované v tom smyslu, zda by řízení o žalobách na ochranu před diskriminací (ne)měla být zatížena poplatkovou povinností. Městský soud v Praze mu stran důvodnosti tohoto návrhu nepřisvědčil a předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru nepředložil. Stěžovatel je ovšem toho názoru, že tak učinit měl.

V důsledku těchto stížnostních bodů se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů, jakož i ustanovení § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb. zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvod k odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a), tj. jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje [srov. kupř. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

,

I. ÚS 201/02

,

I. ÚS 249/03

,

II. ÚS 249/03

,

III. ÚS 404/04

,

IV. ÚS 109/06

, a další (dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Oproti náhledu stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež do shora vymezených ústavních práv stěžovatele nezasahují. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy

sp. zn. III. ÚS 511/02

,

III. ÚS 138/2000

,

III. ÚS 351/04

,

III. ÚS 501/04

,

III. ÚS 606/04

,

III. ÚS 151/06

,

IV. ÚS 369/06

,

III. ÚS 677/07

a další). Na obsah odůvodnění rozhodnutí obecných soudů postačí takto odkázat.

Pokud se nevyhovění předložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru týče, kromě věcných argumentů Městského soudu v Praze nutno uvést, že podle ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie, vztahující se k rozdělení kompetencí, jakož i dle judikatury Soudního dvora Evropské unie, je zásadně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. března 2007, C-432/05, Unibet (London) Ltd, Unibet (International) Ltd proti Justitiekanslern, body 39-42). Proto by (i případné) předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie postrádalo jakýkoliv smysl (srov. kupř. nález

sp. zn. II. ÚS 1658/11

, usnesení

sp. zn. I. ÚS 1312/09

a

sp. zn. IV. ÚS 292/10

).

Ve vztahu k návrhu, jenž se opírá o dikci ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud uvádí, že (pouze prvotní) rozhodování ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků učinil asistent soudce. Dle § 374 odst. 3 o. s. ř. je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal asistent soudce, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce) s tím, že jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. V uvedeném směru a potud nelze tudíž konstatovat, že (pro případ nesouhlasu navrhovatele s rozhodnutím asistenta) by nerozhodoval o návrhu na osvobození od soudních poplatků nezávislý soudce. Kritika stěžovatele o rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je tudíž nepřípadná.

Pro uvedené byly shledány oba návrhy stěžovatele zjevně neopodstatněnými a rozhodnuto o nich, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), písm. b), zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu