Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 4122/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.4122.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto III.ÚS 4122/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by P. Č. against a district court order suspending his legal proceedings. Although the applicant had previously submitted over 150 petitions without counsel, the Court ruled that repeated reminders were unnecessary given his established pattern of non-compliance. Consequently, the Court dismissed the complaint without a hearing, citing the mandatory requirement for lawyer representation and the ineffectiveness of further warnings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant repeatedly fails to comply with mandatory representation requirements, provided prior warnings have been issued in identical cases.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal repeated procedural warnings ineffective formalism Constitutional Court procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 257/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P.
I. ÚS 467/09
Soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler není vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod V podání ze dne 4. 5. 2009, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2009, vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce Ústavního soudu JUDr. Vojena Güttlera, který je soudcem zpravodajem ve věci jeho návrhu. Námitka je odůvodněna tím, že tento soudce vystupuje jako soudce zpravodaj i v jeho věci vedené pod
I. ÚS 787/09
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu P.
III. ÚS 291/09
Ústavní soud rozhodl dne 22.
IV. ÚS 424/09
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. Č., bez právního zastoupení, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2009, č.j. 3 Aps 7/2008-56, a návrhu na zrušení ustanovení § 14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
III. ÚS 1204/10
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20.
II. ÚS 1778/10
Ústavní soud rozhodl dne 1.
II. ÚS 289/11
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu P.
I. ÚS 783/12
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10.
I. ÚS 2783/12
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.
II. ÚS 3748/12
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2012 sp. zn. 7 Co 1508/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. 7 C 51/2011, jímž dle ustanovení § 114c odst. 7 o. s. ř. zastavil řízení o jeho žalobě proti svému někdejšímu zástupci J. Š. (advokátu). Stěžovatel míní, že tímto rozhodnutím obecného soudu byla v jeho neprospěch porušena ustanovení čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.

Ačkoliv byl stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, a nedostál zejména požadavku povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem (§ 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Z vnitřní evidence Ústavního soudu se podává, že stěžovatel od roku 2007 mu adresoval přes 150 podání, ve vztahu ke kterým byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (viz např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

,

I. ÚS 2783/12

,

II. ÚS 3748/12

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil ve věcech stěžovatele rovněž opakovaně, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení mu dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud má současně za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby i v tomto řízení byl stěžovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj