Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 4201/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.4201.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs in summary proceedings as unreasonable.

Numero d'incarto IV.ÚS 4201/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against a district court's decision on litigation costs. The lower court awarded costs based on a fixed fee schedule, treating the case as a 'formal complaint' where legal representation was merely administrative rather than substantive legal service. The court found no violation of constitutional rights or fair trial principles, noting that the cost award was reasonable and consistent with previous jurisprudence.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if it finds no evidence of an unlawful interference with constitutionally guaranteed rights, even when the complainant argues for a review of litigation costs in summary proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs summary proceedings fixed fee schedule formal complaint legal aid unreasonable interference rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 2 písm. a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 2 písm. b) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 1 písm. c) of the Act on the Constitutional Court
§ 150 of the Civil Procedure Code

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku o nákladech řízení rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 184 EC 692/2010-43 ze dne 23. 8. 2012 a o návrhu na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 bod 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 2. 11. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že okresní soud rozsudkem č. j. 184 EC 692/2010-43 ze dne 23. 8. 2012 vyhověl žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně Dopravního podniku Ostrava, a. s., proti V. Š. o zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu a zavázal žalovaného uhradit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 2.230,- Kč. Pokud šlo o náklady právního zastoupení, okresní soud aplikoval ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), přičemž odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/2011

, dle nějž určil výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny; kromě toho okresní soud stěžovatelce přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 600,- Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 300,- Kč, což v souhrnu včetně DPH činilo již zmíněných 2.229,60 Kč. Okresní soud zdůraznil, že se jednalo o řízení, v němž nebylo s ohledem na výši požadovaného plnění přípustné odvolání a že šlo o tzv. formulářovou žalobu. Formulářové žaloby představují spíše administrativní úkon než úkon právní služby; za těchto okolností se výše stěžovatelkou vyčíslené odměny advokáta jevila jako nepřiměřená.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postup okresního soudu vedoucí k negaci jejího práva na náhradu nákladů právního zastoupení dle § 142 odst. 1 a § 137 občanského soudního řádu, byl svévolný a zjevně nespravedlivý a překračoval meze předvídatelného rozhodování; stěžovatelka měla ve věci plný úspěch, proto legitimně očekávala, že jí bude přiznána plná náhrada nákladů řízení v souladu s právními předpisy. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nerozvedl důvody hodné zvláštního zřetele, které jej vedly k uplatnění moderačního práva dle § 150 občanského soudního řádu; tímto důvodem nemůže být pouze výše pohledávky bez vazby na konkrétní okolnosti sporu. Právní názor vyjádřený v nálezu

sp. zn. I. ÚS 9323/11

nešetří podstatu a smysl legitimního očekávání, neboť nijak nezohledňuje, že stěžovatelka nemohla v době postoupení pohledávek předvídat změnu rozhodovací praxe, v jejímž důsledku došlo k modifikaci, resp. popření zákonného nároku na náhradu nákladů řízení. Podnikatelský záměr stěžovatelky byl naopak založen na tom, že ztráta z nevymahatelných pohledávek bude dostatečně kryta přiznanými náklady řízení v ostatních věcech. Kromě toho nebylo dle stěžovatelky možno v jejím případě hovořit o formulářové žalobě a neúčelně vynaložených nákladech, a to zejména s ohledem na značné nároky kladené na úplnost a přesnost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

Kdyby platila argumentace obsažená v napadeném rozsudku, nemohla by být náhrada nákladů právního zastoupení přiznávána ani u návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu či u tzv. palmární žaloby. Z toho je zřejmé, že akceptace právního názoru okresního soudu by vedla k absurdním důsledkům. Právo na právní zastoupení je základním procesním oprávněním účastníka řízení, které je zakotveno jak v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tak v čl. 6 odst. 3 písm.

c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), který judikatura Evropského soudu pro lidská práva vztahuje i na občanskoprávní spory. Úspěšný účastník řízení by tedy měl mít právo na náhradu nákladů, které na právní zastoupení vynaložil, a to již od počátku řízení, bez ohledu na jeho složitost, neboť v době zahájení řízení pochopitelně nelze jeho konkrétní průběh předvídat. Stěžovatelka podotkla, že vymáhají-li pohledávky přímo dopravní podniky, je jim právo na náhradu nákladů právního zastoupení běžně v plné výši přiznáváno, a to aniž by obecné soudy zkoumaly, zda v mezidobí nedošlo k postoupení těchto pohledávek.

Stěžovatelka dále vyjádřila přesvědčení, že jí nelze upírat právo usilovat o návratnost investice, kterou zakoupením předmětných pohledávek učinila, a že by soudy neměly podporovat stav, kdy je u bagatelních záležitostí trpěno porušování práva bez citelnějších následků pro osoby, které se takového protiprávního jednání dopouštějí. Okresní soud v nyní projednávané věci dle názoru stěžovatelky nepřípustně zohlednil, že na jedné straně stojí právnická osoba jakožto ekonomicky silnější subjekt, a na straně druhé osoba fyzická.

Na podporu své argumentace stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1236/07

,

I. ÚS 257/05

,

I. ÚS 191/06

,

I. ÚS 3336/09

, stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 201/2008 a na vyhlášku č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. K nálezu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

stěžovatelka uvedla, že v nyní projednávané věci neshledává žádný důvod pro vyloučení aplikace vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Citovaný předpis není protiústavní, neboť by jej jinak jistě někdo u Ústavního soudu úspěšně napadl; rovněž postup zákonodárce při novelizaci svědčí o tom, že tento nemínil dosavadní rozhodování soudů dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. nijak zpochybnit. Stěžovatelka taktéž považovala za potřebné poukázat na nedostatečnou právní úpravu v oblasti opravných prostředků, jíž se Ústavní soud zabýval v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 29/11

, přičemž skutečnost, že proti výroku o nákladech řízení v tzv. bagatelních věcech není možné podat odvolání, označila za porušení principů spravedlivého procesu. Stěžovatelka tedy měla za to, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky, právo na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny a nebyla zajištěna ochrana legitimního očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, proto navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem rozsudek okresního soudu č. j. 184 EC 692/2010-43 ze dne 23. 8. 2012 ve výroku o nákladech řízení zrušil.

Kromě toho stěžovatelka spojila se svou ústavní stížností i návrh na zrušení právního předpisu dle § 74 zákona o Ústavním soudu, přičemž ke zrušení Ústavnímu soudu navrhla § 202 odst. 2 občanského soudního řádu a § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Protiústavnost ustanovení vyhlášky č. 484/2000 Sb. spatřovala stěžovatelka v rozporu citovaných ustanovení s právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

a z toho plynoucí nejistoty, jak budou obecné soudy o nákladech řízení rozhodovat. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že roztříštěnost soudní praxe v této otázce musí být Ústavnímu soudu z jeho vlastní činnosti známa. Ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu by dle stěžovatelky mělo být zrušeno, aby mohlo dojít v rámci soustavy obecných soudů i v případě "bagatelních" věcí, alespoň k přezkumu nákladového výroku.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce téměř totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to např. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3278/12

ze dne 3. 9. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k přiznání nákladů řízení toliko ve výši 2.230,- Kč je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci. S návrhem na zrušení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu a § 3 odst. 1 bod 1. až 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. se Ústavní soud vypořádal v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3477/12

ze dne 8. 10. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) tak, že primárně jde o návrh podaný neoprávněnou osobou, a i kdyby byl věcně projednán, jednalo by se o návrh zjevně neopodstatněný. Ani na těchto závěrech neměl Ústavní soud důvod nic měnit, proto v podrobnostech odkazuje na obě citovaná usnesení.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Akcesorický návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl dle § 43 odst. 2 písm. b) a § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu