Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 4155/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.4155.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint and annulment request as clearly unfounded regarding court costs and lawyer fees.

Numero d'incarto IV.ÚS 4155/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint and the associated request to annul specific provisions regarding court costs and lawyer fees. The applicant argued that existing regulations created legal uncertainty and violated constitutional principles, but the Court found the claims clearly unfounded. The decision was based on the applicant's lack of standing to challenge unapplied laws and the Court's established precedent that such regulations do not conflict with constitutional rulings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) a b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu: Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení jsou zjevně neopodstatněné, pokud jsou napadená ustanovení ve věci neuplatněna nebo pokud již existuje judikatura Ústavního soudu, která neshledává ústavní konflikt.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint court costs lawyer fees legal standing clearly unfounded legal uncertainty annulment request

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 64 odst. 1 písm. e) a § 64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb.
d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
článek 89 odst. 2 Ústavy
článek 89 odst. 2 Ústavy), vyhláškou stricto sensu nikoliv (srov.
článek 95 odst. 1 Ústavy
článek 95 odst. 1 Ústavy).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 988/12
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera - ze dne 25. července 2012 ve věci ústavní stížnosti společnosti GRATO, spol. s r. o., IČ 410 33 281, se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2012 č. j. 134 EC 641/2010-36, jímž byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, spojené s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bodů 1, 2, 3 a 4 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení.
I. ÚS 3923/2011
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ve věci ústavních stížností stěžovatelky Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a. s., IČO: 29235871, se sídlem v Brně, Špitálka 8, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, o spojení věcí, takto:
III. ÚS 150/03
ve věci ústavní stížnosti Mgr.
Pl. ÚS 33/09
Ústavnímu soudu byl dne 30.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, směřující proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 160 EC 771/2010-35 ze dne 7. srpna 2012, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti vyložené domáhá se stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudečného výroku.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu vydaným v obdobných sporech stěžovatelkou vedených posuzoval Ústavní soud v řízeních o desítkách ústavních stížností v posledních měsících stěžovatelkou podaných. Ústavní stížnost projednávanou pod

sp. zn. I. ÚS 988/12

Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.

Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Stěžovatelka se dále domáhá zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, které dle názoru stěžovatelky odporuje právním závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/2011

, přičemž soudy mají na výběr, zda se budou řídit tímto ustanovením nebo zmiňovaným nálezem, což vyvolává značnou míru právní nejistoty a přispívá k nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí. Konečně stěžovatelka žádá zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť má za to, že je vhodné zachovat dvojinstančnost řízení i v bagatelních věcech, protože i částka nepřesahující 10 000 Kč může být značná, zvláště je-li předmětem sporu opakovaně u téhož subjektu a je-li rozhodování o nákladech řízení plně na uvážení soudu.

Napadená ustanovení nebyla však ve stěžovatelčině věci soudy aplikována (uplatněna) a stěžovatelka tak není osobou oprávněnou návrh na zrušení těchto ustanovení (vyhlášky a zákona) podat [k tomu srov. ustanovení § 64 odst. 1 písm. e), § 64 odst. 2 písm. d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Avšak i kdyby stěžovatelka aktivní legitimací k podání derogačních návrhů disponovala, šlo by v obou případech o návrhy zjevně neopodstatněné. Pokud jde o napadená ustanovení vyhlášky, je zjevné, že stěžovatelkou citovaný nález Ústavního soudu nejudikuje jednoznačnou povinnost soudu přiznat na náhradě nákladů řízení částku ve výši alespoň jednonásobku žalobou uplatněného nároku - k tomu možno odkázat na nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

a mnoho stěžovatelce známých usnesení Ústavního soudu; nadto i kdyby tomu tak bylo, nemůže k rozporu dojít - zatímco nálezy Ústavního soudu jsou soudy vázány (srov. článek 89 odst. 2 Ústavy), vyhláškou stricto sensu nikoliv (srov. článek 95 odst. 1 Ústavy). K ústavní konformitě ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. a k možnosti odepření odvolacího přezkumu v bagatelních (a obecně netrestních) věcech vyjádřil se Ústavní soud v minulosti vícekráte; opakovaně připomněl, že tu deficit ústavnosti neshledává [srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 150/03

(N 128/31 SbNU 149), jakož i rozhodnutí v tomto nálezu citovaná, shodně nález nález

sp. zn. Pl. ÚS 33/09

(N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.) a další].

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. a na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 5. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu