Constitutional Court dismisses appeal against tax fraud conviction due to proper expert report evaluation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a taxpayer convicted of tax evasion, ruling that the lower courts correctly evaluated conflicting expert reports. The appellant argued that new expert opinions should have been considered during the retrial, but the court found the original proceedings followed due process. The decision emphasized that courts must independently assess expert evidence rather than automatically ordering a third report when discrepancies exist.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court; § 2 para. 6 of the Criminal Procedure Act: The Constitutional Court does not review lower court decisions; courts must independently evaluate expert reports and are not obligated to order a third expert opinion merely because existing reports differ.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného JUDr. Martinem Klimem, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 19/2012-1531 ze dne 15. 3. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 25. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vrchního soudu, přičemž namítal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 12/2008 bylo zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu č. j. 50 T 12/2008-971 ze dne 25. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 39/2009-1170 ze dne 7. 12. 2009 uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání pěti let, peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech po dobu sedmi let. Dle § 226 písm. b) trestního řádu, byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutek, v němž žalobní návrh spatřoval dílčí skutek pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 7 To 503/2010-1302 ze dne 9. 6. 2010 jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Stěžovatel dne 21. března 2011 podal u Krajského soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení, v němž jako nový důkaz předložil nové posouzení - odborné vyjádření Komory daňových poradců České republiky - R. K. a J. H., jehož úkolem bylo posoudit správnost závěrů dvou dříve vypracovaných posudků, a to společnosti AUDITIA s.r.o. a společnosti ZNALEX s.r.o, které dospěly k výrazně odlišným závěrům. Ze závěrů odborného vyjádření vyplynulo, že se zpracovatelé jednoznačně přiklánějí k závěrům posudku vypracovaného znaleckým ústavem ZNALEX s.r.o, který pro stěžovatele vyzníval výrazně příznivěji. V průběhu řízení o povolení obnovy stěžovatel předložil další důkaz, a to znalecký posudek znaleckého ústavu ECOJUR, spol. s r.o., jehož úkolem bylo opět ověřit správnost závěrů obou zmíněných posudků. I ze závěrů tohoto znaleckého posudku dle stěžovatele vyplynulo, že se zpracovatelé jednoznačně přiklánějí k závěrům posudku vypracovaného znaleckým ústavem ZNALEX s.r.o.
O návrhu na povolení obnovy řízení Krajský soud v Brně rozhodl usnesením sp. zn. 50 T 12/2008 dne 12. ledna 2012 tak, že obnovu řízení povolil a zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 4 To 39/2009-1170 ze dne 7. 12. 2009.
Ke stížnosti státního zástupce v neprospěch stěžovatele Vrchní soud v Olomouci návrh na povolení obnovy řízení napadeným usnesením zamítl. Zamítavé stanovisko odůvodnil tak, že nový znalecký posudek "není novým důkazem ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, neboť nebylo při jeho zpracování vycházeno z celého spisového materiálu, čímž se jim (zpracovatelům) nedostalo všech relevantních informací vyplývajících ze zjištěné důkazní situace, aby bylo možné tento posudek považovat již principiálně za zcela vyčerpávající a zohledňující všechny zjištěné skutečnosti potřebné pro spolehlivé závěry o skutkovém ději".
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že i znalecký posudek může být novým důkazem opodstatňujícím povolení obnovy řízení, byť by se zabýval totožnou otázkou, pakliže by ve svém závěru dospěl k odlišným stanoviskům. K tomu stěžovatel odkazuje na právní větu rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2445/08
.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu, ale také rámec interpretace a aplikace norem "jednoduchého" práva. Svévole při aplikaci (např. nerespektováním kogentní normy) anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý právní formalismus), pak znamenají porušení základního práva či svobody (např. nález
I. ÚS 558/01
, N 136/31 SbNU 205).
Účelem řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, je odstranění justičního omylu. Veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím. Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek (čl. 40 odst. 5 Listiny, čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě).
Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Relevantní jsou takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Znalecký posudek, který obsahuje nové skutečnosti, anebo využívá nové vědecké metody, které vedou k jinému skutkovému závěru, je třeba považovat za vhodný důkazní prostředek. Oproti tomu nelze považovat za skutečnosti soudu dříve neznámé ty, které nalézací soud v původním řízení nebral v úvahu, neboť je považoval za nepodstatné. Názor nalézacího soudu ohledně relevance takových skutečností a důkazů nemůže být korigován v řízení o povolení obnovy řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2009
sp. zn. I. ÚS 2517/08
).
V posuzované věci předložil stěžovatel jako tzv. nový důkaz odborné vyjádření Komory daňových poradců České republiky - R. K. a J. H., a znalecký posudek znaleckého ústavu ECOJUR, spol. s r.o, ze dne 20. 7. 2011 (vypracován V. S. a J. B.), z nichž dovozoval, že by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve mít zásadní vliv na druh a výši trestu.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze vyplývá, že se neztotožnil se závěry soudu I. stupně. Odborné vyjádření Komory daňových poradců ČR bylo dle něj vypracováno pouze na základě posudků ústavů AUDITIA, s.r.o., a ZNALEX, s.r.o., ovšem již bez informací z clého spisového materiálu a skutkových zjištění, které učinily soudy z provedených důkazů. (Toto odborné vyjádření vychází například z toho předpokladu, že společností Varmint, s.r.o., byla daň z přidané hodnoty z předmětných plnění odvedena na výstupu (č.l. 1372). Provedenými důkazy bylo přitom spolehlivě prokázáno, že ve skutečnosti se tak nestalo). Nelze tedy na základě takto izolovaných a kusých informací, ze kterých vycházelo toto odborné vyjádření, učinit závěr, že by se jednalo o nový důkaz, který by vnášel jiné světlo do důkazní situace a byl ve stavu jakkoli změnit závěry, které učinily soudy na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, kdy naopak při znalosti celkové důkazní situace a kompletního spisového materiálu soudy jednoznačně uzavřely, že nelze vycházet ze závěrů znaleckého posudku ústavu ZNALEX, s.r.o.
V podstatě shodná je podle přesvědčení soudu situace i v případě nově předloženého znaleckého posudku ústavu ECOJUR, s.r.o., byť tento vycházel již z většího objemu vstupních údajů a listin, ovšem rozhodně nikoli z celého spisového materiálu. Tato skutečnost se pak odrazila na některých nepřesnostech tohoto posudku, jak na ně poukazuje i státní zástupce ve své stížnosti. Znalci vycházeli opět jen z omezeného objemu podkladů, kdy sami uvádějí, že vycházeli kromě jednotlivých účetních dokladů, dříve ve věci již zpracovaných posudků také z údajů ze soudního spisu, ovšem již nikoli z celého soudního spisu jako takového. Tím pádem se jim opět nedostalo všech relevantních informací vyplývajících ze zjištěné důkazní situace, aby bylo možné tento posudek považovat již principiálně za zcela vyčerpávající a zohledňující všechny zjištěné skutečnosti potřebné pro spolehlivé závěry o skutkovém ději a nato navazující úvahy o právní kvalifikaci takovéhoto jednání. I tento znalecký posudek v podstatě vychází z předpokladu, že společnost Varmint, s.r.o., na výstupu daň z přidané hodnoty státu odvedla a v případě, že se zdanitelné plnění neuskutečnilo, pak dospívá k závěru, že na této dani státu škoda nevznikla. V této souvislosti je ovšem dle soudu třeba poukázat na to, že na dani z přidané hodnoty státu škoda nevznikla pouze s ohledem na důslednou práci finančního úřadu, který zahájil vytýkací řízení a zkrácenou daň následně doměřil a také proto bylo v této části jednání obžalovaného kvalifikováno jako dílem nedokonané jednání ve stadiu pokusu. Podle soudu nelze zaměňovat výhradně účetní hledisko, jak je nastiňuje již zmiňovaný znalecký posudek, s trestněprávním hlediskem takovéhoto jednání. Vrchní soud tedy zcela přisvědčil námitkám státního zástupce, který zdůraznil, jak je namístě nahlížet na tento znalecký posudek, a to v podstatě jako na posudek velice podobný posudku znaleckého ústavu ZNALEX, s.r.o., se kterým se již soudy spolehlivě vypořádaly v rámci meritorního rozhodnutí ve věci.
Odůvodnění stížnostního soudu vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na právní větu rozhodnutí
sp. zn. II. ÚS 2445/08
, je třeba poznamenat, že právní větu rozhodnutí nelze brát zcela izolovaně od obsahu celého rozhodnutí, z něhož teprve vyplynou skutkové okolnosti a další podrobnosti dané věci. V nálezu
sp. zn. II. ÚS 2445/08
sice byla řešena problematika obnovy řízení v souvislosti s předloženým znaleckým posudkem, skutkově však šlo o zcela jiný případ, než je případ stěžovatele. Jako nový důkaz byl předložen znalecký posudek soudního znalce z oboru silniční dopravy, z něhož vyplynuly diametrálně odlišné závěry o možném skutkovém ději dopravní nehody, než které pojaly do svého rozsudku obecné soudy, které v nalézacím řízení znalecký posudek neopatřily a vycházely tak pouze z důkazů (výslechů svědků), které mohly být ovlivněny mnoha subjektivními faktory. Ve věci stěžovatele byly naopak již v nalézacím řízení zpracovány dva znalecké posudky, přičemž obecné soudy (včetně soudu dovolacího), se přiklonily k jednomu z nich, jež považovaly v dané věci za správný a své závěry ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily. K námitce stěžovatele, že rozpory v závěrech znaleckého posudku společnosti AUDITIA spol. s r.o. a znaleckého posudku společnosti ZNALEX s.r.o. měly být již v původním řízení odstraněny revizním znaleckým posudkem, pak Ústavní soud podotýká, že i znalecký posudek podléhá procesu hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 trestního řádu. Soud musí prověřit znalecký posudek, zda přihlédl ke všem relevantním skutečnostem, zda se jeho závěry opírají o řádně provedené důkazy a zda závěry posudku logicky vyplývají ze skutkových zjištění. Pokud jsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry se částečně liší, neznamená to automaticky, že je nutno přistoupit k vypracování třetího, revizního posudku. Soud může v souladu se shora popsaným postupem oba posudky porovnat a řádně odůvodnit, ke kterému z nich a proč se přiklonil. Této povinnosti soud v původním řízení dostál a řádně zdůvodnil, proč závěrům znaleckého posudku společnosti ZNALEX s.r.o. nepřisvědčil.
Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti, založené na polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavní, staví Ústavní soud do role další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak již bylo výše vyloženo, nepřísluší. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2012
Stanislav Balík
předseda senátu