Constitutional Court dismisses complaint claiming police inaction violated fair trial rights under Charter Article 36.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by M. K. against the police's failure to initiate criminal proceedings based on his report. The complainant argued this inaction violated his fair trial rights under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that there is no constitutional right to have another person criminally prosecuted, as criminal prosecution is a state prerogative not grounded in individual constitutional claims.
Regesto Legislator
Generato dall'IACharter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36; Criminal Procedure Code, Section 158; There is no constitutionally guaranteed subjective right for a natural person to demand that another person be criminally prosecuted.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, 120 21 Praha 2, proti sdělení (vyrozumění) Obvodního oddělení policie Brno - střed č. j. KRPB-130910-6/ČJ-2012-060210 ze dne 15. června 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného sdělení policejního orgánu, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení nezahájily na základě jeho trestního oznámení na jinou osobu úkony ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu, resp. že věc odložily poté, co došly k závěru o tom, že zjištěné skutečnosti v nejmenším nenasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin či přestupek.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen připomenout, že trestní stíhání pachatele trestného činu je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu žádné základní právo stěžovatele v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá (srov. usnesení ve věci
sp. zn. II. ÚS 361/96
. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 7, str. 343 a násl.). Neexistuje totiž žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, a to ani osoby, která trestní oznámení podala (srov. usnesení ve věci
sp. zn. I. ÚS 84/99
. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 14, str. 291 a násl.).
Ústavní soud proto shledal, že v projednávané věci není dán důvod odchýlit se od své ustálené judikatury (viz usnesení ze dne 11. 12. 2002 ve věci
sp. zn. I. ÚS 533/02
nebo usnesení ze dne 5. 9. 2007 ve věci
sp. zn. II. ÚS 2126/07
).
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. října 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu