Constitutional Court dismisses second identical constitutional complaint due to pending first case and litispendence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the Supreme Administrative Court's request to review the constitutionality of Article IV, Section 3 of Act No. 304/2007. The Court found that a nearly identical challenge had already been filed in case Pl. ÚS 8/09, creating a situation of litispendence under Section 35 of the Constitutional Court Act. Consequently, the Court ruled that the second petition was procedurally inadmissible because the petitioner was already participating in the earlier proceedings, rendering the new request academically redundant.
Regesto Legislator
Generato dall'IASection 35 of the Constitutional Court Act; Section 112 of the Civil Procedure Code; Section 63 of the Constitutional Court Act: A second constitutional complaint regarding the same legal provision is inadmissible if the Constitutional Court is already hearing an identical petition, as the principle of litispendence prevents duplicate proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje), Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení čl. IV bodu 3 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového vysílání na zemské digitální vysílání, spojeném s návrhem na spojení věcí podle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 8. 2012 navrhl Nejvyšší správní soud (senát 1 As) s odvoláním na čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud zrušil ustanovení čl. IV bodu 3 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového vysílání na zemské digitální vysílání, (dále jen "zákon č. 304/2007 Sb."); současně s poukazem na § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a § 63 zákona o Ústavním soudu, navrhl, aby Ústavní soud řízení o tomto návrhu spojil s řízením vedeným u Ústavního soudu pod
sp. zn. Pl. ÚS 8/09
.
Ústavní soud z vlastního spisu
sp. zn. Pl. ÚS 8/09
zjistil, že dne 27. 4. 2009 bylo zahájeno řízení ve věci rovněž Nejvyššího správního soudu, v níž navrhl zrušení téhož ustanovení čl. IV bodu 3 zákona č. 304/2007 Sb. (jakož i čl. IV bodu 5 a věty druhé a poslední bodu 6 téhož zákona).
Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže Ústavní soud již v téže věci jedná.
Vycházeje z toho, že na základě prvně podaného návrhu bude ustanovení čl. IV bodu 3 zákona č. 304/2007 Sb., jehož zrušení se Nejvyšší správní soud i nyní domáhá, podrobeno ústavnímu přezkumu, je evidentní, že situace předvídaná citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu nastala i v dané věci (srov. kupř. usnesení ze dne 18. 10. 2010
sp. zn. Pl. ÚS 45/10
, ze dne 23. 2. 2011
sp. zn. Pl. ÚS 40/10
, ze dne 15. 11. 2011
sp. zn. Pl. ÚS 31/11
a ze dne 6. 3. 2012
sp. zn. Pl. ÚS 7/12
).
Vzhledem k tomu, že návrh předmětný nerozšiřuje argumentační bázi předchozího návrhu ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 8/09
, patří se jen v obecné rovině připomenout, že z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá vázanost Ústavního soudu zásadně petitem návrhu, nikoli již jeho odůvodněním (nikoli jen těmi námitkami, jež byly navrhovatelem ve vztahu k tvrzené protiústavnosti uplatněny).
Meritornímu projednání návrhu tedy brání procesní překážka litispendence; zásada, že navrhovatel má právo účastnit se řízení o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník (§ 35 odst. 2, věta druhá, za středníkem zákona o Ústavním soudu), zde vzhledem k tomu, že se již dřívějšího řízení účastní, nabývá "čistě akademickou povahu" (
sp. zn. Pl. ÚS 40/10
).
Nezbylo proto, než návrh Nejvyššího správního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením, přijatým podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu z důvodu předvídaného ustanoveními § 43 odst. 1 písm. e) a § 35 odst. 2 téhož zákona, odmítnout.
Ústavní soud tak rozhodl v plénu, a to podle ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí č. Org. 40/11 publikovaného jako Sdělení Ústavního soudu č. 242/2011 Sb.
Návrhem na spojení věcí se za těchto okolností již nebylo nutné zabývat; zvláštního (negativního) výroku zde netřeba.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 9. října 2012
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu