Constitutional Court dismisses appeal as it lacks jurisdiction to review substantive validity of execution titles.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against a regional court's order to enforce the sale of his property. The applicant argued that the underlying security agreement was invalid and that the enforcement violated his right to a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that it lacks jurisdiction to review the substantive validity of an execution title, which remains the exclusive domain of ordinary courts, and found the complaint clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court is not a higher instance in the general judicial system and does not have jurisdiction to review the substantive validity of execution titles or the factual findings of ordinary courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem na adrese Nový Jičín, Havlíčkova 4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012, č. j. 9 Co 249/2012-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. srpna 2012, se stěžovatel domáhal podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012 č. j. 9 Co 249/2012-34, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. prosince 2011 č. j. 29 E 145/2011-11, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatele.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve skutečnosti není dán právní podklad pro provedení výkonu rozhodnutí, neboť právní základ (exekuční titul), tedy smlouva o zřízení zástavního práva, které vázne k předmětným nemovitostem, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Dále stěžovatel poukazuje na fakt, že postupem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a vydáním napadeného usnesení došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 Listiny a došlo k narušení základních ústavních principů spravedlnosti, přičemž základním pilířem je dle tvrzení stěžovatele právně předvídatelné a konzistentní rozhodování soudů ve věcech, které mají shodný právní základ.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Stěžovatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Ústavní soud se zcela ztotožňuje s názorem krajského soudu, že "...soudu, který rozhoduje o nařízení exekuce, nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, naopak, obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj i při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí vycházet". Ústavní soud rovněž poukazuje na chybějící ústavněprávní argumentaci v ústavní stížnosti.
Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Vznesené námitky stěžovatele by byly relevantní toliko v nalézacím řízení, tedy v řízení, v němž byl exekuční titul vydán. Krajský soud vydal napadené rozhodnutí na základě pravomocného a formálně i materiálně vykonatelného exekučního titulu a toto rozhodnutí je pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci krajským soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 9. října 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu