Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3070/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3070.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses claim that administrative court interpretation violated legitimate expectations and predictability.

Numero d'incarto I.ÚS 3070/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the Constitutional complaint filed by LAUDIS against lower court rulings denying her damages claim. The applicant argued that the courts violated her legitimate expectations and the principle of predictability regarding administrative discretion. The Court held that the lower courts properly interpreted the law and that the Constitutional Court's role is limited to correcting obvious excesses, not reviewing standard legal interpretations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review standard legal interpretations by ordinary courts but only corrects evident excesses, preserving the principle of subsidiarity and the role of the Supreme Court in unifying case law.

Parole chiave

Generato dall'IA
legitimate expectations principle of predictability administrative discretion subsidiarity principle Constitutional complaint damages claim legal interpretation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 1, § 5, § 7, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
III. ÚS 677/07
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 1. listopadu 2007 ve věci ústavní stížnosti CREDITEX, a. s., proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2007 č. j. 8 Ca 358/2006-35 o náhradě nákladů řízení.
IV. ÚS 1181/07
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 6. února 2008 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2007 č. j. 20 Co 498/2006-91, 20 Co 499/2006 ve věci péče o nezletilou K. P., jímž nebyla otci, který se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, stanovena vyživovací povinnost k nezletilému dítěti.
Pl. ÚS 85/06
K přechodu závazků souvisejících s prodejem podniku na kupujícího; změna právního názoru Nejvyššího soudu pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 25. září 2007

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky LAUDIS, akciové společnosti, se sídlem Syrovátka 3, 503 27 Syrovátka, IČ: 60916371, zastoupené Mgr. Lukášem Damborským, advokátem se sídlem Národní 10, 110 01 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012 č. j. 28 Cdo 336/2011-184, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2010 č. j. 55 Co 189/2010-168 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. února 2010 č. j. 24 C 280/2005-147, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012 č. j. 28 Cdo 336/2011-184 bylo odmítnuto dovolání navrhovatelky směřující do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2010 č. j. 55 Co 189/2010-168, jehož vydání předcházel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. února 2010 č. j. 24 C 280/2005-147. Posouzení případu navrhovatelky, tj. uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, soudy opíraly o ustanovení § 1, § 5, §7, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pro posouzení věci rozhodném, přičemž jejímu návrhu nevyhověly.

Tato rozhodnutí obecných soudů navrhovatelka napadla formálně bezvadnou ústavní stížností. Poté co blíže rozvedla námitky před nimi uplatněné, vyslovila přesvědčení, že v původním kmenovém řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí závisejícího na správním uvážení, bylo porušeno její legitimní očekávání, resp. dotčen princip předvídatelnosti rozhodování správních orgánů, z čehož plyne závěr, že v řízení o žalobě na náhradu škody jí měl být uplatňovaný nárok přisouzen. Navrhovatelka za této situace tvrdila, že napadenými rozhodnutími došlo k dotčení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv v rovině práva zákonného, nalézající odraz v relevantním zásahu do ústavních práv navrhovatelky, Ústavní soud neshledal. Se zřetelem na rozhraničení kompetencí a tomu přiměřeně pojatou zásadu subsidiarity je třeba především poukázat na to, že nikoliv Ústavní soud, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nýbrž primárně Nejvyšší soud je orgánem, jemuž ex lege přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů, pokud se týče výkladu zákonného relevantního rámce (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z tohoto vymezení pravomocí rovněž vyplývá, že Ústavní soud, s odvoláním na ochranu ústavnosti, je tak v daném směru povolán korigovat pouze evidentní excesy (srov. kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 126/04

, dostupný na stránkách http://nalus.usoud.cz).

O tento případ se ovšem v dané záležitosti navrhovatelky nejedná. Obecné soudy v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vyložily důvody, které je k jejich výkladovým závěrům vedly. V důsledku toho postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, coby dostatečnou oporu výsledku procesu, proti němuž navrhovatelka brojí, odkázat. Interpretace jimi provedená není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi - v rámci řízení o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím - respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

); naopak na tento výklad obecné soudy i konkrétně příkladmo poukázaly.

Z těchto důvodů podává se z pohledu ústavněprávního zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu